Receptem měsíce června v pěkně vypečeném Kalendáři 2019 … byl tento dort s jahodami. Pekla jsem ho na rodinnou oslavu a byl příjemnou změnou oproti klasickým dortům. Počítala jsem, že recept vložím na blog o trochu dříve, ale chystala jsem rodinu na dovolenou a před odjezdem jsem to nestihla. Pokud ještě seženete nebo máte na zahradě stále plodící jahody, tak ho zkuste! 
Tak jsem se k tomu pečení zase nedostala. 😀 I když jsem ho měla v plánu, převládla nakonec chuť na něco studeného. Tvaroh v ledničce, švestky na stromě… nepečený koláč už jsme dlouho neměli.
Malí kluci sice koláč zase neocenili, ale tentokrát jsem na něj přece jen sama nebyla. 😀 Můj muzikant má totiž tvarohové koláče rád stejně jako já. Sesbírala jsem poslední švestky a pustila se do něj. Myslela jsem si, že letos to je poslední koláč z čerstvých švestek a už se pomalu začnu soustředit na jablka a hrušky.
Z mého „plánovaní“ mne však vyvedla má milá sousedka Janička. Nalákala mě na švestky, kterých mají na zahradě pořád hodně – že já si s nimi prý už nějak poradím. Takže nevím nevím, co dalšího švestkového nás tento týden ještě čeká.
Snažím se spotřebovat všechny zásoby ovoce z mrazáku, a tak došlo i na borůvky … Musím uvolnit místo třešním, rybízu a angreštu … letos všechno dozrává hrozně brzy a já na to ještě nejsem úplně připravená.
Poslední recept na bublaninu vás vyloženě okouzlil. Opět se mi potvrdil fakt, že ty nejjednodušší a nejméně pracné recepty mají nejvíc nadšenců, kteří si je okamžitě upečou.
Následujícím receptem bych vás nerada odradila … není tak rychlý, ale věřím, že si své fanoušky také najde. Linecký korpus je výborný a křehký … a spolu s borůvkovou náplní tvoří dokonalý svěží dezert. Takže kdo z vás má ještě zásoby, pusťte se do něj.
P.S.: Děkuji za všechny fotky a sdílení vašich dokonalých koláčů, jsem ráda, že se vám pečení daří a hlavně, že vám chutná.
Na jaře jsem někdy kolem Velikonoc měla v plánu upéct mrkvový dort … plány v rámci pečení ale tehdy nabraly úplně jiný směr, a tak jsem jeho přípravu odsunula na neurčito. A zřejmě to tak mělo být, protože právě teď nastal ten správný důvod k jeho přípravě. Můj muzikant slavil krásné (kulaté) narozeniny!
Nejprve jsem si říkala, že nebudu zbytečně experimentovat a pro hosty připravím něco osvědčeného, čím si budu jistá a nebudu z toho mít zbytečný stres. Nakonec jsem samu sebe přemluvila a pustila se do svého prvního mrkvovo-ořechového dortu. Dort je dost bohatý na ingredience, ale ty se všechny krásně promítnou ve výsledné chuti korpusu a společně s krémem tvoří dokonalý dezert. Při jeho přípravě jsem využila nabídky pomoci od mého muzikanta, který se zasloužil o ty krásné mrkvičky, které dort zdobí. 😀
Letos jsem se pečení dortů docela vyhýbala … V některém ze starších příspěvků jsem psala, že si v jejich přípravě moc nevěřím a většinou, když se moc snažím a je dort pro někoho z rodiny, jsem z toho dost ve stresu. Ale mamince, která má narozeniny v červnu, jsem slíbila, že upeču dort, jaký si bude přát. Což byl docela odvážný slib … Maminka nakonec měla pouze dvě podmínky, aby v něm i na něm bylo čerstvé ovoce a aby dort nebyl moc přeslazený. Upekla jsem tedy osvědčený korpus a krém připravila z mascarpone a šlehačky. Dělat dorty v červnu, kdy máme plnou zahradu ovoce, vlastně není až tak špatné.
Dort jsem dozdobila dokonalými kytičkami z foamiranu, které mi speciálně pro tuto příležitost vyrobila má šikovná kamarádka Alenka.
Zase jsem se k nim po nějaké době vrátila, nedalo mi to.
Na čokoládové záležitosti mě moc neužije, ale co si občas ráda dám, jsou kvalitní peprmintové bonbóny, právě v čokoládě. A tak jsem si sehnala přírodní extrakt zelené máty a pustila jsem se do mátových makronek s čokoládovou ganache. Jejich chuť je úžasná … když se do skořápky zakousnete, mátovou chuť ucítíte až po chviličce a i po snědení makronky máte na jazyku stále příjemnou mátovou chuť. Naprostá dokonalost!
Říkala jsem si, že jakmile vyroste máta na zahradě, lístky nasuším a zkusím připravit makronky z máty sušené ….
Postupným spotřebováváním zásob jsem se dostala až k úplně zapomenutým třešním. V létě jsme je s Boriskem „poctivě a důkladně“ vypeckovávali a těšili se na bublaninu, kterou si uděláme v zimním období. Ale nakonec jsme na ně (díky tomu, ze jsem stále pekla nějaké jiné buchty nebo dezerty) úplně zapomněli … A ve finále z nich nakonec ani ta bublanina nebyla.
Můj muzikant má rád čokoládové dezerty. Ty dělávám během roku velmi málo, a tak jsem mu upekla koláč plný dokonale čokoládové ganache, která v kombinaci s třešněmi chutná úžasně … a tohle neříkám jen tak, protože mě na čokoládové dezerty moc neužije. Většinou ohrnuji nos a vybírám si raději dezerty bez čokolády nebo kakaa. Ale v tomto případě jsem si kousek dala a nezklamal mne. Strašně moc mě lákaly ty třešně … vypeckované. 😀 Nakonec se ukázalo, že úplně tak perfektně vypeckované nebyly, a tak jsme si s Borim říkali, že musíme být letos pozornější a dát si více záležet, aby si náš muzikant mohl příště v klidu vychutnávat každé sousto a nemusel při každém kousnutí vykřikovat: Pecka! 😀