Stejně jako vánočka na Vánoce, tak ani mazanec na Velikonoce nesmí na našem stole chybět! Na blogu už několik jeho variant najdete a letos k nim přidám ještě jednu. Mazanec jsem pekla s předstihem, takže letos ho budeme mít dvakrát, o velikonoční neděli si jeho pečení ráda zopakuji. S mazancem je to snadnější než s vánočkou …. Ale co je na tomto receptu úplně nejlepší? Že z této dávky uděláte hned dva hezké bochánky! Tak ať se povedou a máte koledníkům co nabídnout. 
Krásné svátky jara!!!
Jak moc naši kluci milují palačinky, vafle a hlavně lívance, jsem tady během těch pár let psala už několikrát. Po vaflové mánii začátkem roku jsme se zase vrátili zpátky k lívancům. Recept na lívance, který na blogu už mám, je rychlý a bez použití droždí.Tentokrát jsem ale po droždí sáhla a zkusila recept podle prababičky, který jsem si malinko poupravila a dala do těsta mimo jiné i špaldovou mouku. Lívance vonící kváskem mi připomněly, jak nám je maminka smažila na starém těžkém litinovém lívanečníku … Je krásné, když v nás vůně dokáží vyvolat dávnou vzpomínku.
Kynutím se nenechejte odradit, jde to docela rychle. Lívance jsou nadýchané, měkké a podle našich synů mají jen jednu chybičku – je jich z jedné dávky pouze 16. 😀
Ať už dnešní svátek zamilovaných slavíte nebo ne, dobrým koláčem někomu uděláte radost určitě. A já už ji udělala … 
Recept na těsto jsem použila z receptu, který už mám na blogu delší dobu – Koláče babičky z Janovic.
Se zdobením jsem si nedělala těžkou hlavu, můj muzikant má moc rád povidla a tvaroh.
Jestli se do pečení pustíte teď nebo až někdy jindy, přeji vám, ať se koláč povede a uděláte jím radost.
Během svátků jsem se k pečení prakticky nedostala (kromě Banice, kterou připravujeme na Nový rok). A to ne, že bych nechtěla, ale bylo toho k jídlu tolik, že bylo zbytečné přecpávat se ještě něčím dalším. Den před Silvestrem upekla moje maminka svou dokonalou vánočku (dělává ji od oka!) … pro mě je to trochu sci-fi představa, a tak si o její recept stále říkám. Prý mi ty ingredience jednou převáží. Uvidíme 😀
Sepisovala jsem si pár nových receptů, které bych chtěla dát na blog, a vzpomněla jsem si, že už v létě jsem chtěla zveřejnit recept na naše oblíbené vafle. Dělávám je málo, a tak nám nezevšední a vždycky udělají klukům radost. Mám je ráda jen s čerstvým ovocem a lehce pokapané rýžovým sirupem.
PS: Opět jsem odmrazovala mrazák, takže zase začnu dělat něco ze zásob zamraženého ovoce. Už by to chtělo provětrat nejen chuťové buňky, ale i vzpomínky na léto.
Na jaře jsem někdy kolem Velikonoc měla v plánu upéct mrkvový dort … plány v rámci pečení ale tehdy nabraly úplně jiný směr, a tak jsem jeho přípravu odsunula na neurčito. A zřejmě to tak mělo být, protože právě teď nastal ten správný důvod k jeho přípravě. Můj muzikant slavil krásné (kulaté) narozeniny!
Nejprve jsem si říkala, že nebudu zbytečně experimentovat a pro hosty připravím něco osvědčeného, čím si budu jistá a nebudu z toho mít zbytečný stres. Nakonec jsem samu sebe přemluvila a pustila se do svého prvního mrkvovo-ořechového dortu. Dort je dost bohatý na ingredience, ale ty se všechny krásně promítnou ve výsledné chuti korpusu a společně s krémem tvoří dokonalý dezert. Při jeho přípravě jsem využila nabídky pomoci od mého muzikanta, který se zasloužil o ty krásné mrkvičky, které dort zdobí. 😀
Pokud tedy patříte do té první skupiny, možná bych vás mohla přesvědčit, že tenhle koláč je sice řepou „prošpikovaný“, ale právě ta mu dodává několikadenní vláčnost.