Stejně jako vánočka na Vánoce, tak ani mazanec na Velikonoce nesmí na našem stole chybět! Na blogu už několik jeho variant najdete a letos k nim přidám ještě jednu. Mazanec jsem pekla s předstihem, takže letos ho budeme mít dvakrát, o velikonoční neděli si jeho pečení ráda zopakuji. S mazancem je to snadnější než s vánočkou …. Ale co je na tomto receptu úplně nejlepší? Že z této dávky uděláte hned dva hezké bochánky! Tak ať se povedou a máte koledníkům co nabídnout. 
Krásné svátky jara!!!
Jak moc naši kluci milují palačinky, vafle a hlavně lívance, jsem tady během těch pár let psala už několikrát. Po vaflové mánii začátkem roku jsme se zase vrátili zpátky k lívancům. Recept na lívance, který na blogu už mám, je rychlý a bez použití droždí.Tentokrát jsem ale po droždí sáhla a zkusila recept podle prababičky, který jsem si malinko poupravila a dala do těsta mimo jiné i špaldovou mouku. Lívance vonící kváskem mi připomněly, jak nám je maminka smažila na starém těžkém litinovém lívanečníku … Je krásné, když v nás vůně dokáží vyvolat dávnou vzpomínku.
Kynutím se nenechejte odradit, jde to docela rychle. Lívance jsou nadýchané, měkké a podle našich synů mají jen jednu chybičku – je jich z jedné dávky pouze 16. 😀
Letošní Velikonoce bych si moc přála krásné teplé jarní počasí. Venku už to všude kolem vypadá nádherně, takže pevně věřím, že tyhle svátky prožijeme opět s něčím dobrým a někde v přírodě. Věnec jsem se rozhodla upéct malinko dopředu. Hlavně proto, že jsem ho potřebovala vyzkoušet, jelikož jsem s tímto receptem zatím neměla zkušenost. Babička ho má v sešitku několikrát podtržený a tím mi malinko naznačila, že zklamaná nebudu.
Sladký bramborový věnec je ta největší dokonalost, jakou jsem za poslední dobu ochutnala. Příští týden tedy peču nejen náš oblíbený mazanec, který jsem dávala na blog loni (MAZANEC), a který mnoho z vás peklo také, ale přidám k němu ještě tento věnec. Ten prostě musím upéct znovu. A pokud se do něj pustíte i vy, tak přeji hladké kynutí a ať i vám chutná.
Když jsem měla v září narozeniny, přinesla mi kamarádka krásné kynuté koláče, ze kterých jsem se radovala jako malá holka. Koláče vypadaly kouzelně jako od babičky, úžasně voněly, ale hlavně … chutnaly naprosto bezkonkurenčně. Okamžitě jsem si vyprosila recept, který má kamarádka od své babičky Lidušky z Janovic. Chtěla jsem je hned při první příležitosti upéct.
Nakonec mi nějakou dobu trvalo, než jsem se k jejich přípravě dostala. A možná to tak bylo dobře. Mám totiž čerstvě novou multifunkční troubu Electrolux, která má speciální funkci PlusSteam „pečení v páře“, takže upéct v ní poprvé právě tyhle kynuté koláče se přímo nabízelo.
I když se s troubou zatím jen seznamuji, věřím, že mi dobře poslouží a na blog budu díky ní vkládat zajímavé a chutné dezerty a koláče. První pečení v ní dopadlo moc dobře.
Koláče jsou poctivé a jejich příprava je trochu náročnější na čas, ale všechna ta námaha i čas rozhodně stojí za to.
Zastesklo se mi po kynutých koláčcích naší prababičky, ale byla jsem líná absolvovat jejich časově náročnou a složitou přípravu. Prostě celou tu dobu, než se k nim dopracuji a než je budu mít na talíři a ochutnám. Navíc venku bylo stále tak krásně, a tak jsem nechtěla trávit celý den v kuchyni (i tak v ní trávím času víc než dost). Během léta jsem od jedné známé dostala recept na moravské koláčky. Recept nebyl nijak komplikovaný a náročný na čas, ingredience jsem doma našla taky. Jen jsem si ho malinko poupravila, jelikož mám v koláčcích ráda citronovou kůru a vanilkový cukr. Jinak můžu říct, že byly fantastické. Dokonce jsem jich pár zmrazila (jakože na horší časy), ale ani v tom mrazáku už je u nás nenajdete. Myslím, že jednou za čas je fajn upéct rodině tradiční koláče, kluci mi je pokaždé prakticky trhají z rukou. Já si tento recept tedy zakládám a co nevidět je upeču s povidly.
Tento týden jsem měla po dlouhé době neovladatelnou chuť na nějaký voňavý kynutý koláč s ovocem. Doma jsme měli meruňky, o které nikdo nejevil zájem, protože byly moc kyselé. A to mě kyselé ovoce v koláčích nevadí, naopak – já ho miluji. Ihned jsem se pustila do pečení. Těsto krásně nakynulo a po upečení byly voňavé koláče úžasně měkké. Já se vždycky u přípravy kynutého těsta úplně rozplývám a těším se, až ochutnám výsledek. Navíc posypka, do které jsem přidala mandlovou mouku, udělala tyto koláče opravdu výjimečnými.
Koláčů jsem upekla dost, takže jsem se podělila i s rodiči, kteří si je také pochvalovali. Kluci si tentokrát moc nepochutnali, meruňky se jim zdály i po upečení stále moc kyselé … I když vlastně Jordi pár soust přece jen měl, ovšem pouze koláč bez meruněk – ty dobrovolně předal mému muzikantovi.
Tento příspěvek začínám psát v letadle. Vracíme se s klukama z dovolené v Bulharsku. Všichni spí a já jsem jako vždy v takové výšce hodně nervózní … Potřebuji se nějak odreagovat, zkrátit si čas čekání na to, až naše letadlo nepříliš zkušená paní pilotka zdárně dopraví na zem. Myšlenky tedy raději směřuji do své kuchyně, k blogu, a přemýšlím, který z receptů v nejbližší době zveřejním. Před odjezdem jsem dělala k obědu knedlíky s jahodami podle receptu mé prababičky Anežky. Jahodová sezóna už je sice pomalu za námi (i když mnozí z vás možná máte podobně jako my na zahradě jahody stále plodící), ale tyhle knedlíky jsou stejně dobré i s meruňkami nebo borůvkami. Hned bych si je dala!
Můj tchán mi jednou navrhl, abych upekla Milinki. Už z jejich popisu a roztomilého názvu jsem věděla, že budou úžasné. Navíc jsou z mého oblíbeného voňavého kynutého těsta. Když jsem je upekla a položila na stůl, společně s mým muzikantem je ochutnávali a prohlásili, že to jsou vážně ony. To byla skutečná pochvala a hlavně krásná chvíle, jelikož jsem tchánovi mohla opět udělat radost a připomenout rodný domov.
Pokud doma tyhle slané bulharské buchty se sýrem zkusíte a jednou ochutnáte, věřím, že si je okamžitě oblíbíte stejně jako já. Při pečení nádherně provoní dům a svou chutí trochu připomínají máslové croissanty.
Když jsem jednou při povídání nahlas přemýšlela o tom, co bych mohla připravit na blog, bez váhání na mě kamarádka vychrlila: „Udělej zase nějaký slaný koláč.“ Jeden slaný koláč jsem na blog dávala celkem nedávno, ale pořád mi ta její myšlenka ležela v hlavě. Jednu dobu jsem každý týden připravovala obědy nebo večeře z řepy. Sice jsem její „vůní“ při vaření doma všechny už trochu obtěžovala, ale já se jí stále nemohla nabažit. Poslední půlrok si ji dávám jen zřídka, jelikož mám keramická rovnátka a snažím se je mít stále krásně bílá. 😀 Ovšem v tomto případě jsem neodolala a koláč s červenou řepou jsem si skutečně vychutnala. Podobně jako u koláče caprese jsem i tento můj oblíbený „salát“ převedla do koláčové podoby, která opravdu stojí za upečení.