Smoothie během léta připravuji doma jen občas. Většinou máme s klukama denně dostatek čerstvého ovoce, takže si na něj vlastně ani nevzpomeneme. Ale tentokrát jsme na něj měli chuť … lesní ostružiny a maliny ze zahrádky u nás letos vedou.
Monthly Archives
Srpen 2016
Trochu mě mrzí, že jsou prázdniny pomalu u konce. Strašně rychle utekly. Na zahradě nám dozrávají poslední cukety a už začaly zrát i ostružiny. Naše odrůda ostružin je extrémně kyselá, takže o ně kluci nejeví zájem a chodím se jimi cpát jen já, jelikož (jak už jsem psala v některém z předešlých příspěvků) mám kyselou chuť ovoce moc ráda.
Avšak díky kamarádům, kteří na nás myslí a jsou velmi ochotní, si i naši kluci letos pochutnali i na sladkých ostružinách z lesa, kterých jsme dostali opravdu hojně. Část jsem jich zamrazila na horší časy (hlavně na smoothie) a pak jsem se pustila do pečení tohoto vláčného cuketového dortu. Cuket jsme letos měli také dostatek, obědváme je co druhý den a už teď vím, že mi co nevidět budou chybět. Můžu je jíst stále a na všechny možné způsoby. A ani dezert se bez nich letos nemohl obejít.
Minulý týden jsme se s partou kamarádů dohodli, že půjdeme na houby. Už jsme se jednoduše nemohli dívat na sociální sítě, které zaplavily fotky plných košů. Vydali jsme se do Beskyd, kde to naši přátelé znali a kde údajně houby rostou. Celí natěšení a vybavení košíky jsme dorazili onoho rána na místo … První vlaštovky (tedy suchohřiby a kováře) našly děti, to bylo radosti, nadšení a taky velká motivace. Šli jsme stále výš a doufali, že narazíme na vysněné praváky. 😀 Nebudu vás dlouho napínat, nedopadlo to úplně dle našich představ, ale s prázdnou jsme se domů taky nevraceli. Díky nadšeně pobíhajícím dětem, které byly dostatečně zásobeny energií v podobě jídla a pití a dokázaly tak vystoupat do vysokých kopců, jsme našli i ty praváky … sice menší, ale našli. 😀
Přiznám se, že já a můj muzikant nejsme žádní velcí znalci hub, proto jsme byli rádi, že s námi byl kamarád Daniel, který je rozezná a umí pojmenovat. Občas se nám totiž stalo, že jsme našli krásné hříbky jako z pohádky a k jídlu bohužel nebyly … Danek vždy malinko ochutnal a konstatoval: Hořčák!!! A že jich tam bylo! Dokonce jsme narazili i na hřib Satan, což bylo poučné a zajímavé pro nás pro všechny.
Začátkem jara jsme se s mou kamarádkou Alenkou dohodly, že společně zkusíme nazdobit cupcakes. Fotku jsem tehdy dala jen jednu na Facebook a slíbila jsem, že časem vložím na blog více fotek a popíšu, jak jsme je dělaly. Jediné, co jsme tehdy věděly bezpečně, bylo to, že musí být ve stylu naší oblíbené Cath Kidston. Takže jsme hledaly inspiraci a přemýšlely jsme, jak by měly cupcakes vypadat a jak je udělat, aby se líbily a zaujaly.
Byla to naše první a zatím tedy poslední zkušenost co se takového zdobení týče … Občas jsme tápaly, sem tam si nevěděly rady, ale nakonec jsme se s nimi popraly, myslím, vcelku statečně. Snad nám zkušené cukrářky a profi pekařky dortů a cupcakes prominou a přimhouří očko nad nedostatky … my jsme z nich po celodenní práci měly velkou radost. 
Tento týden jsem měla po dlouhé době neovladatelnou chuť na nějaký voňavý kynutý koláč s ovocem. Doma jsme měli meruňky, o které nikdo nejevil zájem, protože byly moc kyselé. A to mě kyselé ovoce v koláčích nevadí, naopak – já ho miluji. Ihned jsem se pustila do pečení. Těsto krásně nakynulo a po upečení byly voňavé koláče úžasně měkké. Já se vždycky u přípravy kynutého těsta úplně rozplývám a těším se, až ochutnám výsledek. Navíc posypka, do které jsem přidala mandlovou mouku, udělala tyto koláče opravdu výjimečnými.
Koláčů jsem upekla dost, takže jsem se podělila i s rodiči, kteří si je také pochvalovali. Kluci si tentokrát moc nepochutnali, meruňky se jim zdály i po upečení stále moc kyselé … I když vlastně Jordi pár soust přece jen měl, ovšem pouze koláč bez meruněk – ty dobrovolně předal mému muzikantovi.
Na oslavu 3. narozenin našeho Jordanka, jsem na přání hostů udělala makronky. A jelikož jsem je jimi chtěla nejen potěšit, ale i trochu pobavit, připravila jsem tyhle okaté fešáky. Přiznám se, že jsem se podobnými šnečky nechala inspirovat na internetu a získali si mě okamžitě. Navíc náš oslavenec Jordi miluje živočichy tohoto typu, takže i on z nich měl velkou radost (i když makoronky nepapá). Příště prý musím udělat jeho úplně nejvíc nejoblíbenější luční koníky, broučky, cvrčky a pavoučky … 😀 😀 😀