U tohoto nového příspěvku se mi chce skoro napsat „makronky po sto padesáté první!“ 😀 A pokud už několik let sledujete můj blog, tak víte, o čem mluvím. Makronky teď dělávám zřídkakdy, ale většinou, když nějakou jejich barevnou variantu upeču, dávám ji hned na blog. Úplně stejně jsem to udělala s těmi, které právě teď vidíte. Takže žádná extra novinka, ale přece jen trochu jiné než všechny ostatní jsou. Formě na knoflíky se nedalo odolat a makronkám takhle zkraje jara to s nimi docela sluší.
Po delším čase jsem chytla nutkavou potřebu udělat zase jednou makronky. Důvod mi také dala kamarádka, která si je přála na oslavu narozenin. Tentokrát jsem proto skořápky pekla hned ze dvou dávek … Kluci tajně doufali, že některé skořápce nevyskočí nožka nebo praskne a budou si ji moci sníst. K mému velkému údivu a zřejmě nějaké výborné konstelaci hvězd se ale tentokrát k prasknutí neměla ani jedna z nich … Uvidíme příště, jestli to nebyla jen náhoda. 😀 Vím, že příprava makronek dokáže potrápit také mnohé z vás. Často si píšete o rady a já se snažím vždy všem odpovědět tak, jak nejlépe umím. U makronek dobře fungují určité psané zásady, ale i tak, při přesném dodržení postupu, nemusíte vždy sklidit úspěch … Také čas od času vytahuji z trouby popraskané placky a nerozumím tomu, co jsem udělala špatně, když vlastně dělám pořád všechno stejně. A tak vám s nimi přeji pevné nervy, štěstí a trpělivost … držím palce a těším se na pozitivní komentáře a fotky vašich úspěchů.
Zase jsem se k nim po nějaké době vrátila, nedalo mi to.
Na čokoládové záležitosti mě moc neužije, ale co si občas ráda dám, jsou kvalitní peprmintové bonbóny, právě v čokoládě. A tak jsem si sehnala přírodní extrakt zelené máty a pustila jsem se do mátových makronek s čokoládovou ganache. Jejich chuť je úžasná … když se do skořápky zakousnete, mátovou chuť ucítíte až po chviličce a i po snědení makronky máte na jazyku stále příjemnou mátovou chuť. Naprostá dokonalost!
Říkala jsem si, že jakmile vyroste máta na zahradě, lístky nasuším a zkusím připravit makronky z máty sušené ….
Makronky jsem naposledy připravovala někdy v říjnu. Vždycky se mi po nich po nějaké době zasteskne a pak se během chviličky rozhodnu, že je musím okamžitě udělat. Zkontroluji, jestli mám doma potřebné ingredience a pustím se do jejich přípravy. Možná je to jen takový osobní test a zvědavost, jestli jsem jejich přípravu po pár měsících nezapomněla a jsem napjatá, jestli se zase budu radovat z krásných skořápek. Co se týče toho, že bych je snad měla všechny sníst, tak to ani náhodu, to mi nehrozí. 😀 Mě vždycky stačí jeden dva kousky a jsem zase na dlouho spokojená.
Asi před půl rokem jsem si koupila silikonové podložky na makronky se srdíčky. Pořád jsem si říkala, že už je budu muset zkusit, ale nějak na ně nebyl ten správný čas. A ačkoli Valentýna neslavíme (v ten den máme své vlastní výročí), říkala jsem si, že v tuto dobu by na ně vhodná chvíle být mohla. Navíc jsem fakt zvědavá ženská, takže jsem byla zase celá bez sebe, jestli z nich opravdu po upečení budou srdíčka nebo se přetvoří v něco tvarově nezařaditelného … 😀 Myslím, že se povedly. Posuďte sami.
Mám pocit, že jsem podzimní makronky chystala docela nedávno, a přitom už to bude za pár dnů rok. Neuvěřitelné… Letos jsem je v tuhle dobu neměla vůbec v plánu připravovat. Rozhodla jsem se prakticky ze dne na den, když kluci přinesli domů nasbírané žaludy a kaštany. Vnukli mi tak nápad zkusit jeden žalud vytvarovat z cukrářské modelovací hmoty. Přemýšlela jsem, jak jej využít … no, na makronce by nevypadal vůbec špatně. 
Nakonec jsem připravila makronky ve dvou dávkách, aby vypadaly hezky barevně a lákavě. Listy tomu všemu nakonec dodaly příjemnou podzimní atmosféru.
Na oslavu 3. narozenin našeho Jordanka, jsem na přání hostů udělala makronky. A jelikož jsem je jimi chtěla nejen potěšit, ale i trochu pobavit, připravila jsem tyhle okaté fešáky. Přiznám se, že jsem se podobnými šnečky nechala inspirovat na internetu a získali si mě okamžitě. Navíc náš oslavenec Jordi miluje živočichy tohoto typu, takže i on z nich měl velkou radost (i když makoronky nepapá). Příště prý musím udělat jeho úplně nejvíc nejoblíbenější luční koníky, broučky, cvrčky a pavoučky … 😀 😀 😀
Když jsem si po delší době objednala z mixit.cz lyofilizované maliny, napadalo mě, že bych je mohla použít jako barvivo do makronek a zároveň je jimi také ochutit. Maliny jsem důkladně rozmixovala a ještě prosela přes sítko, abych z nich získala pouze jemný prášek. Abych byla upřímná, první várku jsem vůbec nezvládla a makronky mi popraskaly. Pátrala jsem, v čem může být problém … Jedinou změnou v receptu byly maliny. Zkusila jsem tedy dát malinového prášku o něco méně a vyšlo to. Po prvním ochutnání mi můj muzikant řekl, že jsou úžasné a že mu asi zatím chutnají ze všech makronek nejvíc. Připravila jsem do nich jednoduchý krém z mascarpone. Pokud se pro něj rozhodnete také, pak takto naplněné makronky co nejdříve konzumujte, jelikož rychle natahují vlhkost z krému. Malinové makronky mile překvapily i mne, mají příjemnou malinovou chuť i vůni a ač není jejich barva sytá, jsou bezpochyby dokonalým dezertem.
Tentokrát mám pro vás makronky, které jsem pekla úplně poprvé. Zajímalo mě, co to s takovou makronkou udělá, když část mandlové mouky nahradím moukou pistáciovou (nebo chcete-li, rozmixovanými nesolenými pistáciemi). A jelikož jsem stále makronkový začátečník, velmi mile mě makronky po upečení překvapily. Pekla jsem je na rodinnou sešlost, všichni je mají rádi a vždy jsou ze stolu pryč jako první. A ani tyhle pistáciové nebyly výjimkou. Určitě budu zkoušet i další jiné varianty. Stále jsou pro mě výzvou a věřím, že ještě dlouho budou.
