Jako už tradičně, vkládám i tento rok na blog recept, ve kterém je jednou z ingrediencí rebarbora. Letos jsem upekla koláč, který se u nás dlouho neohřál, protože jsme se na „něco“ s rebarborou už moc moc těšili.
Na trzích a v obchodech jsem vyhlížela její první prodej, jelikož na naší zahradě se rebarboře nedaří a nevím, jak ji přemluvit, aby se trochu rozrostla a zesílila. Každopádně jsem nakonec byla v obchodě úspěšná a myslím, že teď už je prodej rebarbory všude v plném proudu. Takže ať už ji použijete z vlastních zdrojů nebo kupovanou, doporučuji koláč vyzkoušet, případně se můžete podívat na jiné zajímavé a chutné recepty, ve kterých rebarboru také najdete.
Jedním z mých nejvíc nenáviděných školních obědů byla žemlovka neboli zemlbába. Moje maminka mne ale přesto přesvědčila, že může být i sladkým chutným dezertem, který si i odpůrce, jako jsem já, snadno zamiluje.
Když mamince o víkendu zůstala vánočka, zkusila mi ji nabídnout, jestli by se mi na něco nehodila. Já s díky odmítla, protože „sladkého“ máme doma dost a zároveň jsem vlastně nevěděla, k čemu bych ji mohla využít. „Udělej žemlovku“! Bránila jsem se, že ji neumím, ale to mi nepomohlo …. A jelikož bydlíme od sebe asi půl minutky přes pole, během chvilky jsem ji měla doma i s odborným výkladem. 😀 V lednici jsem měla ricottu a jahody. Zkusila jsem tedy použít právě tyhle ingredience. Ochutnávaly jsme pak společně a já už se nikdy nebudu mít šanci vymlouvat, že ji neumím. 😀
Kam až mi paměť sahá, snídávala jsem během týdne vždy jogurt s čerstvým ovocem a müsli. O víkendech jsme si dávali vajíčka nebo sladší snídani. Přibližně před rokem mne však kamarádka navnadila na domácí ovesné kaše, které si začala připravovat, když měnila jídelníček a shazovala přebytečná kila. Ze začátku jsem k nim byla trochu skeptická a na svůj bílý jogurt jsem zkrátka nedala dopustit. Postupně jsem však kaším přišla na chuť a začala jsem zkoušet jejich různé varianty. Většinou jsem ale nakonec skončila u ovocné, která mi dodnes chutná nejvíc. Mimo ovesných kaší jsem si oblíbila taky kaše rýžové, které si občas dělávám na svačinu. Tohle je první kaše na blogu a možná, že nebude poslední.
Stejně jako vánočka na Vánoce, tak ani mazanec na Velikonoce nesmí na našem stole chybět! Na blogu už několik jeho variant najdete a letos k nim přidám ještě jednu. Mazanec jsem pekla s předstihem, takže letos ho budeme mít dvakrát, o velikonoční neděli si jeho pečení ráda zopakuji. S mazancem je to snadnější než s vánočkou …. Ale co je na tomto receptu úplně nejlepší? Že z této dávky uděláte hned dva hezké bochánky! Tak ať se povedou a máte koledníkům co nabídnout. Krásné svátky jara!!!
U tohoto nového příspěvku se mi chce skoro napsat „makronky po sto padesáté první!“ 😀 A pokud už několik let sledujete můj blog, tak víte, o čem mluvím. Makronky teď dělávám zřídkakdy, ale většinou, když nějakou jejich barevnou variantu upeču, dávám ji hned na blog. Úplně stejně jsem to udělala s těmi, které právě teď vidíte. Takže žádná extra novinka, ale přece jen trochu jiné než všechny ostatní jsou. Formě na knoflíky se nedalo odolat a makronkám takhle zkraje jara to s nimi docela sluší.
Ne že by se mi už nějak moc stýskalo po vánočním cukroví, ale když si vzpomenu na to „třené“ naší prababičky … jednoduché těsto, které je po upečení křehké a rozplývá se na jazyku. Libovolné tvary jednoduše stříkám pomocí cukrářského sáčku na plech vyložený pečicím papírem. A peču ho nejen na Vánoce, ale i k jiným příležitostem, jako jsou oslavy nebo třeba nadcházející Velikonoce …
Některé kousky nechávám nenazdobené, některé namáčím v čokoládě. U nás tentokrát zvítězily věnečky!
Jak moc naši kluci milují palačinky, vafle a hlavně lívance, jsem tady během těch pár let psala už několikrát. Po vaflové mánii začátkem roku jsme se zase vrátili zpátky k lívancům. Recept na lívance, který na blogu už mám, je rychlý a bez použití droždí.Tentokrát jsem ale po droždí sáhla a zkusila recept podle prababičky, který jsem si malinko poupravila a dala do těsta mimo jiné i špaldovou mouku. Lívance vonící kváskem mi připomněly, jak nám je maminka smažila na starém těžkém litinovém lívanečníku … Je krásné, když v nás vůně dokáží vyvolat dávnou vzpomínku.
Kynutím se nenechejte odradit, jde to docela rychle. Lívance jsou nadýchané, měkké a podle našich synů mají jen jednu chybičku – je jich z jedné dávky pouze 16. 😀
Medové perníčky nejsou tady blogu žádnou novinkou. Jsme rádi, že vás díky našim originálním vykrajovátkům baví stále víc, a to nejen je péct, ale i zdobit.
Tak nám to nedalo a nafotili jsme je všechny hezky pohromadě …. Zároveň se můžete podívat na nové tvary vykrajovátek, které od této chvíle najdete na stránkách Pěkně vypečeného krámku.
Pokud tedy někteří stále ještě uvažujete o něčem dobrém a navíc oku lahodícím, zkuste je upéct. U nás už se dávno nedržíme toho, připravovat je jen na Vánoce. 😀
Za dokonalé zdobení a opravdu nekonečně nekonečnou inspiraci děkuji mé milé Alence (Tvořivé večery v Havířově).
Ať už dnešní svátek zamilovaných slavíte nebo ne, dobrým koláčem někomu uděláte radost určitě. A já už ji udělala …
Recept na těsto jsem použila z receptu, který už mám na blogu delší dobu – Koláče babičky z Janovic.
Se zdobením jsem si nedělala těžkou hlavu, můj muzikant má moc rád povidla a tvaroh.
Jestli se do pečení pustíte teď nebo až někdy jindy, přeji vám, ať se koláč povede a uděláte jím radost.