Minulý týden jsme se s partou kamarádů dohodli, že půjdeme na houby. Už jsme se jednoduše nemohli dívat na sociální sítě, které zaplavily fotky plných košů. Vydali jsme se do Beskyd, kde to naši přátelé znali a kde údajně houby rostou. Celí natěšení a vybavení košíky jsme dorazili onoho rána na místo … První vlaštovky (tedy suchohřiby a kováře) našly děti, to bylo radosti, nadšení a taky velká motivace. Šli jsme stále výš a doufali, že narazíme na vysněné praváky. 😀 Nebudu vás dlouho napínat, nedopadlo to úplně dle našich představ, ale s prázdnou jsme se domů taky nevraceli. Díky nadšeně pobíhajícím dětem, které byly dostatečně zásobeny energií v podobě jídla a pití a dokázaly tak vystoupat do vysokých kopců, jsme našli i ty praváky … sice menší, ale našli. 😀
Přiznám se, že já a můj muzikant nejsme žádní velcí znalci hub, proto jsme byli rádi, že s námi byl kamarád Daniel, který je rozezná a umí pojmenovat. Občas se nám totiž stalo, že jsme našli krásné hříbky jako z pohádky a k jídlu bohužel nebyly … Danek vždy malinko ochutnal a konstatoval: Hořčák!!! A že jich tam bylo! Dokonce jsme narazili i na hřib Satan, což bylo poučné a zajímavé pro nás pro všechny.
