Letošní perníčky jsem pojala (i z důvodu časového) trochu jinak. A pokud se neradi pouštíte do složitého zdobení nebo bojujete s časem… podobně jako já, bude pro vás tahle varianta ideální. Kousek fondánu, trocha bílkové polevy a máte hotovo! 😀
Browsing Tag
Tuzemák
Z nepečeného cukroví, které se u nás doma dělávalo, si pamatuji akorát rumové kuličky … a ty jsem jako dítě neměla ráda vůbec! 😀 Maminka je každý rok neúnavně zdobila Lentilkami, aby byly trochu barevné, ale asi si umíte představit, jak ty koule během chvilky na tom krásném etažéru vypadaly … samozřejmě oďobané a bez Lentilek. 😀
A tím se plynule dostávám k tomu, že ani úlky jsem zrovna v lásce neměla. Prostě mi nevoněly … Ale jsem ráda, že se člověku chutě mění a teď si je opravdu vychutnávám, protože mi chutnají a voní báječně.
Loni jsem je při přípravě fotila do stories na Instagramu a spousta z vás chtěla recept. Letos ho tedy vkládám na blog, abyste ho měli po ruce všichni. Je to jediné nepečené cukroví, které dělávám, protože „ty koule“ u nás nikdo nechce!
Tak jsem se k tomu pečení zase nedostala. 😀 I když jsem ho měla v plánu, převládla nakonec chuť na něco studeného. Tvaroh v ledničce, švestky na stromě… nepečený koláč už jsme dlouho neměli.
Malí kluci sice koláč zase neocenili, ale tentokrát jsem na něj přece jen sama nebyla. 😀 Můj muzikant má totiž tvarohové koláče rád stejně jako já. Sesbírala jsem poslední švestky a pustila se do něj. Myslela jsem si, že letos to je poslední koláč z čerstvých švestek a už se pomalu začnu soustředit na jablka a hrušky.
Z mého „plánovaní“ mne však vyvedla má milá sousedka Janička. Nalákala mě na švestky, kterých mají na zahradě pořád hodně – že já si s nimi prý už nějak poradím. Takže nevím nevím, co dalšího švestkového nás tento týden ještě čeká. 
Dalším TOP adeptem z kategorie „cukroví“, na kterém byste si mohli pochutnávat letošní Vánoce, je cukroví ořechové – vykrajované … Vykrajovat ho můžete do libovolných tvarů a slepovat vaším oblíbeným krémem nebo třeba jako my, krémem máslovým. Slepovat ho marmeládou se u nás neosvědčilo, krém se k ořechovému cukroví hodí mnohem více.
Když jsem měla v září narozeniny, přinesla mi kamarádka krásné kynuté koláče, ze kterých jsem se radovala jako malá holka. Koláče vypadaly kouzelně jako od babičky, úžasně voněly, ale hlavně … chutnaly naprosto bezkonkurenčně. Okamžitě jsem si vyprosila recept, který má kamarádka od své babičky Lidušky z Janovic. Chtěla jsem je hned při první příležitosti upéct.
Nakonec mi nějakou dobu trvalo, než jsem se k jejich přípravě dostala. A možná to tak bylo dobře. Mám totiž čerstvě novou multifunkční troubu Electrolux, která má speciální funkci PlusSteam „pečení v páře“, takže upéct v ní poprvé právě tyhle kynuté koláče se přímo nabízelo.
I když se s troubou zatím jen seznamuji, věřím, že mi dobře poslouží a na blog budu díky ní vkládat zajímavé a chutné dezerty a koláče. První pečení v ní dopadlo moc dobře.
Koláče jsou poctivé a jejich příprava je trochu náročnější na čas, ale všechna ta námaha i čas rozhodně stojí za to.
Zastesklo se mi po kynutých koláčcích naší prababičky, ale byla jsem líná absolvovat jejich časově náročnou a složitou přípravu. Prostě celou tu dobu, než se k nim dopracuji a než je budu mít na talíři a ochutnám. Navíc venku bylo stále tak krásně, a tak jsem nechtěla trávit celý den v kuchyni (i tak v ní trávím času víc než dost). Během léta jsem od jedné známé dostala recept na moravské koláčky. Recept nebyl nijak komplikovaný a náročný na čas, ingredience jsem doma našla taky. Jen jsem si ho malinko poupravila, jelikož mám v koláčcích ráda citronovou kůru a vanilkový cukr. Jinak můžu říct, že byly fantastické. Dokonce jsem jich pár zmrazila (jakože na horší časy), ale ani v tom mrazáku už je u nás nenajdete. Myslím, že jednou za čas je fajn upéct rodině tradiční koláče, kluci mi je pokaždé prakticky trhají z rukou. Já si tento recept tedy zakládám a co nevidět je upeču s povidly.
Znáte ten pocit, když ve vás známá chuť a vůně dokáže vyvolat vzpomínku? Maminka nám koblížky podle receptu své babičky smažila většinou pouze ve dnech svátečních. Jejich chuť a vůně mi připomíná, jak moc krásné období to bylo. Já jsem koblížková! A ze všeho nejvíc si pochutnám na těch s meruňkovou náplní. Doma je klukům připravuji také jen jednou nebo dvakrát do roka, o to víc se na ně pak těšíme. Když totiž jednou zkusíte domácí koblížky, zjistíte, že se jim nic nevyrovná a budete se pak k jejich přípravě moc rádi vracet.
Tento týden jsem pekla perníčky s dětmi ve školce. Strávila jsem příjemné dopoledne plné nadšení, vůně, radosti, dětské fantazie a originálních perníčků. Byla to pro mě nová a milá zkušenost.
Recept na perníčky, o který si někteří píšete, je tady. Do Vánoc je ještě určitě stihnete upéct, nemusí se nechat odležet, jsou ihned měkké. Pokud je budete zdobit, přeji vám, ať je máte podle svých představ. A pokud se do zdobení nepustíte, věřím, že z nich i tak budete mít velkou radost a pochutnáte si.
Když jsem zjišťovala, co by si členové naší rodiny přáli, abych připravila na naši společnou oslavu, zazněla prosba, abych upekla nějaký velký koláč. Nesplnitelné přání to nebylo, navíc jsem doma měla docela dost švestek od našich hodných sousedů, takže s čím koláč upeču, jsem věděla okamžitě. Švestky mám ráda v kombinaci s kynutým těstem a proto jsem zapátrala ve svých receptech, kde jsem našla jeden, který byl pro tuto příležitost ideální. Koláč byl po upečení opravdu velký, přesně podle přání mých blízkých. Když jsem navíc viděla, jak rychle mizí ze stolu, bylo mi jasné, proč všichni chtěli velký koláč. 😀 Příště budu možná péci rovnou dva.