Jsem si jistá, že mnohé z vás a vašich dětí také zachvátila vlna těch rozkošných žlutých postaviček, které milují banány. U nás jedeme na jejich vlně od dob Grua, tedy od prvního dílu Já, padouch. Když je venku škaredě a děti mají chuť na pohádku, většinou se shodnou právě na této. Náš Jordanek slavil na konci července své druhé narozeniny a tak jsem si řekla, že když už jsem dělala dort dědečkovi, tak Jordankovi musím taky. Nejprve jsem ho chtěla ozdobit postavičkou medvídka Pú, protože toho má v současné době také velmi rád. Ale pak jsem na internetu našla lepší inspiraci. Mimoní makronky byly trefou do černého, děti byly nadšené a náš Jordanek, který ještě neumí říct Mimoni, radostí křičel: bananá
smetana
Často si teď říkám, jak je fajn, že je teď úžasné období plné ovoce a zeleniny, které nám postupně dozrává na zahradě. A s tím souvisí i má větší chuť a nadšení připravovat, pro ty mé kluky, rozmanité koláče a dezerty. Jako třeba tyto ovocné tartaletky, které plním směsí čerstvého sýru, smetany a vajec. V zimě je připravuji jen občas, ale často si na ně vzpomenu … V létě se totiž dají ozdobit téměř jakýmkoli ovocem, které máte rádi, a proto budou vždy vypadat hezky a slavnostně. Do konce léta je ještě určitě udělám, protože nám právě začaly dozrávat ostružiny.
Co se týče dezertů, patří tento italský mezi mé osobní favority a to nejen v létě. Obsahuje mou oblíbenou vanilku, která v kombinaci se smetanou nemůže znamenat nic jiného, než pohlazení chuťových pohárků. V létě ji podávám s čerstvým ovocem, celým nebo jen rozmačkaným. V zimě pak používám ovoce mrazené, které povařím s cukrem, popřípadě ještě rozmixuji a propasíruji. V naší rodině se tato panna cotta stala okamžitě žádaným dezertem, který na stole nesmí chybět při narozeninových oslavách nebo rodinných setkáních.
Svou cestu k dokonalým makronkám jsem vám popisovala minule. Od té doby jsem si ještě několikrát ověřila, že ty krásné plné plechy upečených skořápek nebyly jen náhoda a že už je asi vážně umím Lehká nervozita mne i přesto všechno stále neopouští …. Pokaždé těch 18 minut koukám do trouby jako do televize, čekám na vyběhnutí nožky a prosebně opakuji „nepraskejte“.
Nedávno jsem na blog dávala recept na mandlový dezert s hruškami. A tento nový příspěvek s ním tak trochu souvisí. Při přípravě již zmiňovaného dezertu jsem povařila hrušek více, chtěla jsem je dětem jen tak nakrájet do jogurtu. Ale jelikož náš starší syn miluje čokoládu v jakémkoli provedení, musela jsem jednu hrušku obětovat. Jeho oči, byly při polévání hrušky čokoládou tak natěšené …
Když jsem tento dezert připravovala poprvé, ani jsem nepočítala s tím, že se povede. Ve skutečnosti to byl jen takový pokus. Ale konečný výsledek vypadal tak lákavě, že jsme se hned pustili do ochutnávání a zapomněli si ho vyfotit. Vlastně nejen, že vypadal, ale hrušky se rozplývaly, lehké mandlové těsto mělo skvělou chuť a k tomu křupavé kousky mandliček… Tomu se opravdu jen těžko odolává. Nějakou dobu jsem se pak k tomuto receptu nedostala, až mi před pár dny můj muzikant přivezl hrušky. Tentokrát jsme ochutnávali až po focení, a tak se na výsledek můžete podívat.
Jelikož jsou v naší rodině koláče s jakoukoliv náplní velmi oblíbené, nesmí v mém repertoáru chybět ani tento francouzský … ačkoliv není sladký. Do tohoto období pomalu se blížícího jara, se hodí úplně skvěle. Když si do něj stejně jako já přidáte polníček, bude se hezky vyjímat třeba i na velikonočním stole. Hodí se výborně jako teplý předkrm nebo ke svačině. Já osobně ho podávám vždy teplý, za studena podle mého názoru nevyniknou tak dokonale všechny chutě ingrediencí, které v něm najdete.
V rodině jsme slavili narozeniny a já jsem chtěla hosty překvapit dezertem nejen chuťově neobvyklým, ale i na první pohled zajímavým. Limetkovo-avokádové dortíky s mascarpone patří k těm, které si uděláte občas, při zvláštní příležitosti, ale o to více se na ně budete těšit. Recept je časově náročnější, to však pouze z toho důvodu, že se na ten úžasný finální výsledek čeká několik hodin, což špatně snášel hlavně můj muzikant
Příběh o vzniku tohoto úžasného dortu, který na počátku 20. století vytvořil šéfkuchař pro ruskou balerínu, jste už možná někde slyšeli. Avšak ten náš příběh určitě neznáte. Váže se k dnešnímu datu, kdy je sice svátek sv. Valentýna, ale já s mým muzikantem slavím své vlastní výročí, kdy mu pokaždé udělám tento křehký dortík. Když jsem mu ho připravovala poprvé, myslel si, že jsem ho pojmenovala po našem kamarádovi Pavlovi, který nás tenkrát spolu seznámil. I když to byla tenkrát Pavlova zásluha, že teď „peču“ s muzikantem, s úsměvem jsem mu vysvětlila, po kom se dortík opravdu jmenuje a jakou má historii.