Tři týdny jsme strávili na cestách, takže jsem se k pečení téměř nedostala (kromě asi dvou dnů a jednoho odpoledne, kdy jsem pekla se svou švagrovou Veronikou).
S blížícím se návratem jsem se čím dál víc těšila do své kuchyně a na to, že si udělám bramborové knedlíky se švestkami, které nám dozrávají na zahradě. Letošní prudký nástup jara zřejmě tu naši švestku dočista pobláznil. Přes všechny naše snahy už totiž více jak 5 let neplodila a měla být na podzim pokácena a nahrazena jiným stromem. Jsem za ni ráda a budu doufat, že jí to plodící nasazení vydrží.
Ale zpátky ke knedlíkům… Maminka je doma dělávala často, někdy i s meruňkami, a vždycky to byly ty nejlepší knedlíky!
Takže jsem si od ní chtěla vyprosit recept. Jiné jsem totiž dělat nechtěla. Jaké bylo mé překvapení, když mi řekla, že žádný recept nemá, že je dělá odjakživa od oka, že je takhle dělávala i její babička a od ní je vlastně převzala. Nadiktovala mi pět ingrediencí a poraď si, holka! Knedlíky jsem zvládla, takže věřím, že když jsou takhle jednoduché, zkusíte je i vy.
PS: Kluci je nejí, muzikant odjel, a tak jsem měla těch 20 kousků jen pro sebe. 😀 Tak zase za rok! Letos už jsem s knedlíky skončila! 😀
máslo
Tenhle koláč jsem dělala trochu neplánovaně, jelikož jsem náhodou natrefila na hezké ostružiny. Toho dne jsme navíc čekali hosty, tak jsem si řekla, že když se povede, budu nejen mít co dát na stůl, ale zároveň budu mít i pro vás nový recept na blog.
Pátrala jsem v paměti, kdo z našich přátel nemá rád zelený čaj Matcha a vůbec nikdo mě nenapadl (po nasdílení tohoto příspěvku budu možná chytřejší, protože se nějací jeho odpůrci určitě ozvou :-D). Jen jsem tím chtěla říct, že jsem nemusela mít strach podávat dezert ve formě koláče se zeleným čajem, když ho všichni, kteří přišli, mají rádi. Koláč byl fantastický a kombinace s ostružinami velmi zajímavá. A úplně největší radost jsem měla z toho, že se po něm doslova zaprášilo, takže na dně formy zbylo jen několik drobečků. Tenhle koláč si prostě musíte udělat. Jakmile nám na zahradě dozrají první ostružiny, připravím ho znovu … prostě musím!!!
Dnešní den je nejen „lásky čas“, ale zároveň na něj letos připadají pravoslavné Velikonoce. A jelikož připravuji prvomájové věnečky svému muzikantovi už několikátý rok, hodily se dnes zároveň také na slavnostní stůl. Tradičně jsme navíc ťukali uvařenými vajíčky o sebe a na přání mého milého jsem upekla Banici. Vrátili jsme se po několika dnech z Prahy, a tak jsme den trávili s dětmi doma. Mě už chybělo pečení, takže jsem byla ráda za příležitost připravit něco dobrého.
Ale zpět k věnečkům. 😀 Tentokrát jsem je naplnila jednoduchým krémem z mascarpone a šlehačky a ozdobila čerstvým ovocem a meduňkou. Ať už se vám zamlouvá více varianta sladká či slaná (z předchozího příspěvku), přeji vám příjemné a vydařené pečení.
Opět jsem prolistovala sešit mé prababičky a narazila jsem v něm na recept na třenou bábovku, kterou jsem zatím nezkoušela upéct. A jelikož jsem už delší dobu nepoužila svou oblíbenou formu, bylo rozhodnuto, co tento víkend upeču. Mí kluci mají bábovky moc rádi, ale většinou se mezi sebou nedokáží shodnout, jaká by měla být. Jeden chce kakaovou, druhý “žlutou“, třetí mramorovou … tak jsem tentokrát udělala bábovku půl napůl a spokojení byli všichni. Navíc jsem její úroveň trochu povýšila – díky slanému karamelu a pekanovým ořechům byla vážně dokonalá – nejen pro oko.
Řekla jsem si, že když se blíží Velikonoce, připravím na blog taky nějaký slaný koláč. Tenhle připravuji moc ráda a hlavně jsem jím vždy dělávala radost mé mamince, která si ho velmi zamilovala. Před časem jsem jí dala recept a od té doby si ho peče sama a docela často. Je jednoduchý, vypadá krásně a pro ty, co mají rádi rajčata s mozarellou, může být další variantou, jak je ještě eventuálně v kuchyni použít. Originál Caprese za studena je mým oblíbeným salátem, ale tenhle zapečený taky nemá chybu. Mě totiž rajčata v zimě víc chutnají tepelně upravená. Už se těším, až nám na zahradě začnou dozrávat ta velká bulharská rajčata, která pro nás dědeček s láskou pěstuje. Do té doby ale upeču těchto koláčů ještě hodně. 😀
Podobné buchty jsem vždy pekla jen ze špaldové nebo pšeničné mouky. Jakmile jsem tuhle variantu malých buchtiček upekla z mouky pohankové, už je nepeču jinak. Důležitou složkou buchtiček je čokoláda, kterou můžete použít dle chuti hořkou nebo vysokoprocentní mléčnou, stejně jako jsem ji použila já. Můj muzikant má kvalitní čokoládové dezerty rád, a tak je tenhle momentálně u nás doma velmi oblíbený. Příprava je snadná a časově jsou buchtičky také nenáročné. Jejich předností není jen dokonalá chuť, ale také to, že si na nich i třetí den pochutnáte, jako byste je právě upekli, jsou úžasně vláčné. Dovnitř i na ozdobu jsem použila borůvky, ale láká mě je vyzkoušet také s malinami.
Linecké cukroví z mého blogu už mnozí z vás v období Vánoc vyzkoušeli. Tentokrát jsem ho zvolila pro přípravu lodiček na školkový karneval, o kterém jsem se zmiňovala v předchozím příspěvku. Linecké se nutně nemusí péct jen v adventním čase … zde je další varianta, jak jej můžete nazdobit.
PS: Lodičky se tématicky do tohoto období moc nehodí, ale v obchodě jsem narazila na úžasné vykrajovátko, které jsem prostě musela doma hned vyzkoušet.
Jako každý rok i letos jsem připravila k našemu výročí mému muzikantovi dort Pavlova. Tentokrát jsem se sice chtěla držet tradice, ale i tak jsem si říkala, že bych ji mohla nějak ozvláštnit. Muzikant mi navrhl, abych na výrobu Pavlovy použila vše, co má rád … takže oříšky, čokoládu, karamel, krém, kakao … Pustila jsem se do pečení a jakmile jsem začala vášnivě dort zdobit, výsledný efekt mě, přiznám se, trochu vyděsil. Dort tak trochu vypadal, jako bych svému muži chtěla ublížit na zdraví. 😀 Berte prosím tento můj výtvor trochu s nadsázkou a vězte, že ho opravdu nesnědl celý a už vůbec ne sám. 😀
Znáte ten pocit, když ve vás známá chuť a vůně dokáže vyvolat vzpomínku? Maminka nám koblížky podle receptu své babičky smažila většinou pouze ve dnech svátečních. Jejich chuť a vůně mi připomíná, jak moc krásné období to bylo. Já jsem koblížková! A ze všeho nejvíc si pochutnám na těch s meruňkovou náplní. Doma je klukům připravuji také jen jednou nebo dvakrát do roka, o to víc se na ně pak těšíme. Když totiž jednou zkusíte domácí koblížky, zjistíte, že se jim nic nevyrovná a budete se pak k jejich přípravě moc rádi vracet.
Pomalu ale jistě se nám začínají tenčit letní zásoby zmraženého ovoce. Švestky už jsme neměli dlouho (maximálně tak sušené) a švestkový koláč taky ne. Podle ohlasů měly zatím všechny švestkové koláče na blogu úspěch, často jste je pekli a zařadili jste je mezi své oblíbené recepty. Doufám, že v případě tohoto koláče tomu nebude jinak. Je to další z mých favoritů, který se díky své dokonalé chuti řadí mezi koláče, které se nebojím dát na stůl i při slavnostnějších okamžicích. Postup není z těch nejtěžších, ale zároveň to není koláč, který budete mít hotový raz dva. Tím se však určitě nenechejte odradit.