Svěží dezerty
Maminka ho dělává jednoduše na plech a říká, že nejlepší je až druhý den, jakmile se všechny ingredience propojí a koláč získá tu správnou šťavnatou konzistenci.
Nevím, jestli jsem se vám už zmiňovala, ale můj muzikant měl tento týden narozeniny. Plánovala jsem oslavu a samozřejmě přípravu nějakého dobrého dortu. Bohužel mě každý rok v tomhle období přepadne viróza a docela dlouho se mě drží. Letos tomu nebylo jinak a já se s ní tak trochu peru ještě dnes. Musela jsem tedy slevit ze svých nároků a připravit mému muzikantovi něco jednoduššího. Má rád svěží dezerty a křehké ovocné koláče. Napadlo mě tedy upéct korpus z křehkého těsta a jako náplň udělat krém úplně stejně, jako když připravuji panna cottu. Asi si řeknete „kalorická bomba“, ale když si dáte kousek koláče, zjistíte, že vás docela zasytí a zase ho tolik nesníte. Krém jsem udělala citronový, ale v létě, až zase bude zahrada plná jahod, borůvek a malin, bude skvělý ozdobený právě tímhle ovoce.
Cheesecaky a dorty jim podobné nedělávám často, protože je až tak neovládám. Prý jsou všeobecně velmi jednoduché a zvládne je i méně zkušený pekař či cukrář …. ovšem já ne! Když se TO nepeče, může se taky stát, že TO pořádně nezatuhne a tak z TOHO nic nebude. Už se mi to několikrát stalo a tohle prostě není nic pro mě, nerada totiž plýtvám surovinami.
Můj poslední cheesecake s granátovým jablkem, který je na blogu, jsem dělala docela dávno. A i když jsem teď nadšená a jsem moc ráda, že jsem to nakonec nevzdala i přes to, že jsem z toho měla docela těžkou hlavu. Asi bych potřebovala absolvovat nějaký kurz „Jak udělat cheesecake a nezbláznit se“. Když se mi totiž něco nepovede, jsem děsně naštvaná a kluci ze mě mají akorát tak srandu a tím mě vytáčí ještě víc … Každopádně je výborný a i ti mí posměváčci si ho nakonec pochvalují.
Ozdobený čerstvým ovocem bude koláč nejen chutnat, ale i vypadat moc hezky.
Panna cotta není na mém blogu žádným nováčkem … i tento recept je hodně podobný těm předchozím, ale přece je trochu jiný. Rybízu se nám letos urodilo tak akorát. Černého máme o něco více, ale v naší rodině je minimum lidí, kteří ho mají rádi. Já ho mám ráda moc! Jeden kamarád mi letos říkal, že si každý rok u keře s černým rybízem říká, že ho zkusí, že mu letos konečně přijde na chuť, ale nikdy to nedopadne. 😀 Naši kluci mají taky rádi jen ten červený nebo bílý, a tak jsem pyré do této panna cotty udělala právě z červeného. Díky němu získala panna cotta lehce narůžovělou barvu a příjemnou chuť.
Když jsem zase jednou nakoukla do sešitku s recepty mé prababičky, narazila jsem v něm na piškotovou roládu, kterou jsem zatím nezkoušela připravit. Já jsem vlastně ještě nikdy žádnou piškotovou roládu nedělala… Od maminky jsem tedy posbírala několik zásadních rad a pokynů, jak na dokonalou roládu … Od kamaráda jsem dostala příděl domácích vajíček, sousedka přinesla domácí jahodovou marmeládu, kluci nasbírali jahody na zahradě, a tak jsem se s těmito darovanými ingrediencemi mohla s chutí pustit do přípravy. Přiznám se, že jsem z pečení rolády měla docela strach a v určitých okamžicích jsem si říkala, že asi poletí do koše. Nakonec nevypadá zase tak zle (jen marmeláda byla dost řídká a při natírání se mi malinko smíchala s krémem, což ale nakonec ve výsledném efektu ani moc nevadilo) a co víc, je výborná. Další z babiččiných receptů, který nedělám naposled.
Tenhle koláč jsem dělala trochu neplánovaně, jelikož jsem náhodou natrefila na hezké ostružiny. Toho dne jsme navíc čekali hosty, tak jsem si řekla, že když se povede, budu nejen mít co dát na stůl, ale zároveň budu mít i pro vás nový recept na blog.
Pátrala jsem v paměti, kdo z našich přátel nemá rád zelený čaj Matcha a vůbec nikdo mě nenapadl (po nasdílení tohoto příspěvku budu možná chytřejší, protože se nějací jeho odpůrci určitě ozvou :-D). Jen jsem tím chtěla říct, že jsem nemusela mít strach podávat dezert ve formě koláče se zeleným čajem, když ho všichni, kteří přišli, mají rádi. Koláč byl fantastický a kombinace s ostružinami velmi zajímavá. A úplně největší radost jsem měla z toho, že se po něm doslova zaprášilo, takže na dně formy zbylo jen několik drobečků. Tenhle koláč si prostě musíte udělat. Jakmile nám na zahradě dozrají první ostružiny, připravím ho znovu … prostě musím!!!
Když zase po roce uvařil můj muzikant rebarborový kompot, zůstalo v lednici několik stonků rebarbory. Přemýšlela jsem, co bych z nich mohla udělat. Tak malé množství by možná mohlo stačit na menší koláč … a můj muzikant dostal chuť na náš linecký.
Linecké těsto podle receptu mé prababičky už mnoho z vás dělalo. Určitě bylo vykrajované do nejrůznějších tvarů, k různým příležitostem, stejně tak, jako ho nejčastěji peču doma já. Ale připravit z něj koláč, to není vůbec špatný nápad. Kromě doby, kdy těsto musí odpočívat v lednici (aby se pak dalo lépe nastrouhat), není tento koláč nijak časově náročný ani složitý.
Myslím, že pro letošní sezónu mohu recepty, ve kterých byla jednou z ingrediencí rebarbora, s klidem uzavřít. A budu se těšit zase na příští rok. Třeba mě nějakým novým receptem překvapí i můj muzikant. Uvidíme ……. 😀
Recept na domácí vanilkový pudink jsem už použila na blogu dvakrát. Tentokrát jsem jej připravila do tartaletek, do kterých se báječně hodí. Když jsem byla malá, dělávala mi maminka pudink často. Později jsem na něj tak nějak zapomněla a doma ho vůbec nevařila. Paradoxem je, že teď bych si ho dala klidně každý den. 😀 Mám pro něj velkou slabost, úplně nejvíc, když je vychlazený a jsou v něm domácí piškoty. 😀 Jak vám tady o něm ve 23:18 hodin píšu, mám na něj už zase chuť. 😀 Je asi dobře, že po páteční návštěvě nezbyl ani pudink a ani jedna tartaletka, protože ač nejsem vyznavačem nočního pojídání, tentokrát bych možná udělala výjimku.
A abych nezapomněla, jsem ráda, že i Richard tartaletky ocenil a hlavně vyzdvihl chuť domácího pudinku. 😀 Určitě si ho musíte udělat, protože je skutečně úžasný… ať už jako náplň do tartaletek, věnečků nebo jen tak na lžičku.