Koláče – slané
Minulý týden jsme se s partou kamarádů dohodli, že půjdeme na houby. Už jsme se jednoduše nemohli dívat na sociální sítě, které zaplavily fotky plných košů. Vydali jsme se do Beskyd, kde to naši přátelé znali a kde údajně houby rostou. Celí natěšení a vybavení košíky jsme dorazili onoho rána na místo … První vlaštovky (tedy suchohřiby a kováře) našly děti, to bylo radosti, nadšení a taky velká motivace. Šli jsme stále výš a doufali, že narazíme na vysněné praváky. 😀 Nebudu vás dlouho napínat, nedopadlo to úplně dle našich představ, ale s prázdnou jsme se domů taky nevraceli. Díky nadšeně pobíhajícím dětem, které byly dostatečně zásobeny energií v podobě jídla a pití a dokázaly tak vystoupat do vysokých kopců, jsme našli i ty praváky … sice menší, ale našli. 😀
Přiznám se, že já a můj muzikant nejsme žádní velcí znalci hub, proto jsme byli rádi, že s námi byl kamarád Daniel, který je rozezná a umí pojmenovat. Občas se nám totiž stalo, že jsme našli krásné hříbky jako z pohádky a k jídlu bohužel nebyly … Danek vždy malinko ochutnal a konstatoval: Hořčák!!! A že jich tam bylo! Dokonce jsme narazili i na hřib Satan, což bylo poučné a zajímavé pro nás pro všechny.
Můj tchán mi jednou navrhl, abych upekla Milinki. Už z jejich popisu a roztomilého názvu jsem věděla, že budou úžasné. Navíc jsou z mého oblíbeného voňavého kynutého těsta. Když jsem je upekla a položila na stůl, společně s mým muzikantem je ochutnávali a prohlásili, že to jsou vážně ony. To byla skutečná pochvala a hlavně krásná chvíle, jelikož jsem tchánovi mohla opět udělat radost a připomenout rodný domov.
Pokud doma tyhle slané bulharské buchty se sýrem zkusíte a jednou ochutnáte, věřím, že si je okamžitě oblíbíte stejně jako já. Při pečení nádherně provoní dům a svou chutí trochu připomínají máslové croissanty.
Na příchod jara se těším …. Obdivuhodně nám rozkvete magnolie, mladé stromečky rozvinou své květy, které tak trochu signalizují, jaká by letos mohla být úroda a na co se můžeme těšit. A pokud už je venku i pažitka a libeček se na zahradě hustě rozrůstá, pak to pravé jaro už opravdu přišlo. Těším se na něj taky kvůli delším dnům a dennímu světlu, díky kterému se bude zase lépe fotit. Dnešní počasí bohužel jarně nepůsobí, a tak jsem ráda, že jsem tento koláč (či chlebovou placku, sama vlastně nevím, jak to nazvat :-D) upekla už před pár dny a stihla ho jako první recept v tomto roce nafotit venku. Sice foukal silný vítr, který si se salátem a zeleninou na koláči trochu pohrával, ale i tak bylo nafocení koláče venku dobrým nápadem.
Ingredience jsem zvolila čistě dle své chuti, ale fantazii se meze nekladou, takže je jen na vás, jak právě ta vaše verze bude vypadat a čím překvapíte své blízké.
Když jsem jednou při povídání nahlas přemýšlela o tom, co bych mohla připravit na blog, bez váhání na mě kamarádka vychrlila: „Udělej zase nějaký slaný koláč.“ Jeden slaný koláč jsem na blog dávala celkem nedávno, ale pořád mi ta její myšlenka ležela v hlavě. Jednu dobu jsem každý týden připravovala obědy nebo večeře z řepy. Sice jsem její „vůní“ při vaření doma všechny už trochu obtěžovala, ale já se jí stále nemohla nabažit. Poslední půlrok si ji dávám jen zřídka, jelikož mám keramická rovnátka a snažím se je mít stále krásně bílá. 😀 Ovšem v tomto případě jsem neodolala a koláč s červenou řepou jsem si skutečně vychutnala. Podobně jako u koláče caprese jsem i tento můj oblíbený „salát“ převedla do koláčové podoby, která opravdu stojí za upečení.
Řekla jsem si, že když se blíží Velikonoce, připravím na blog taky nějaký slaný koláč. Tenhle připravuji moc ráda a hlavně jsem jím vždy dělávala radost mé mamince, která si ho velmi zamilovala. Před časem jsem jí dala recept a od té doby si ho peče sama a docela často. Je jednoduchý, vypadá krásně a pro ty, co mají rádi rajčata s mozarellou, může být další variantou, jak je ještě eventuálně v kuchyni použít. Originál Caprese za studena je mým oblíbeným salátem, ale tenhle zapečený taky nemá chybu. Mě totiž rajčata v zimě víc chutnají tepelně upravená. Už se těším, až nám na zahradě začnou dozrávat ta velká bulharská rajčata, která pro nás dědeček s láskou pěstuje. Do té doby ale upeču těchto koláčů ještě hodně. 😀
Dnešní příspěvek nebude o sladkém pečení, na které jste u mne většinou zvyklí. Tentokrát jsem připravila svůj oblíbený slaný koláč, protože přišel jeho čas Kromě voňavého prosciutta a ricotty, obsahuje také zelený chřest, který je momentálně v obchodech snadno dostupný. Co se týče korpusu, má tento koláč podobnou skladbu surovin jako quiche, který na blogu můžete najít také. Právě tyhle slané koláče jsou u nás velmi vděčné k odpolední svačině nebo večeři … Snadno se podle chuti či aktuální nabídky zeleniny mohou měnit jejich náplně a tím vzniká nepřeberné množství koláčových variací.
Tento koláč jsem nakonec posypala květy pažitky.
Jelikož jsou v naší rodině koláče s jakoukoliv náplní velmi oblíbené, nesmí v mém repertoáru chybět ani tento francouzský … ačkoliv není sladký. Do tohoto období pomalu se blížícího jara, se hodí úplně skvěle. Když si do něj stejně jako já přidáte polníček, bude se hezky vyjímat třeba i na velikonočním stole. Hodí se výborně jako teplý předkrm nebo ke svačině. Já osobně ho podávám vždy teplý, za studena podle mého názoru nevyniknou tak dokonale všechny chutě ingrediencí, které v něm najdete.