Tento týden jsem na vlastní kůži pocítila příchod podzimu, chladných rán a zákeřné chřipky. Ale jak rychle se nemoc objevila, tak rychle i zmizela. Takže jsem během několika dnů byla zase fit a opět jsem přemýšlela, co upeču a dám na blog. Nedávno jsem kamarádům vezla několik dýní, protože si je často pečou, a tak jim přišly velmi k užitku. Doma mi zůstaly ještě dvě dýně z naší zahrady, které jsem měla v plánu nějak spotřebovat, ale zatím jsem nevěděla jak. Jeden den jsem pekla dýni k večeři a napadlo mě udělat z jedné poloviny dýňové pyré a to pak použít do nějakého receptu. Hned druhý den jsem se pustila do těchto piškotů, které ač úplně dýňově nevypadají, to pyré v nich opravdu je. Jsou měkoučké a hezky voní skořicí, zázvorem a vanilkou. Naši kluci jim říkají perníčky a z těch 2,5 plechů nám jich už moc nezbylo. V receptu jsem původně chtěla použít mouku špaldovou, ale při pečení jsem zjistila, že mi došla, takže jsem použila pšeničnou hladkou. Ale i z té špaldové je můžete určitě vyzkoušet.
Září 2016
Zastesklo se mi po kynutých koláčcích naší prababičky, ale byla jsem líná absolvovat jejich časově náročnou a složitou přípravu. Prostě celou tu dobu, než se k nim dopracuji a než je budu mít na talíři a ochutnám. Navíc venku bylo stále tak krásně, a tak jsem nechtěla trávit celý den v kuchyni (i tak v ní trávím času víc než dost). Během léta jsem od jedné známé dostala recept na moravské koláčky. Recept nebyl nijak komplikovaný a náročný na čas, ingredience jsem doma našla taky. Jen jsem si ho malinko poupravila, jelikož mám v koláčcích ráda citronovou kůru a vanilkový cukr. Jinak můžu říct, že byly fantastické. Dokonce jsem jich pár zmrazila (jakože na horší časy), ale ani v tom mrazáku už je u nás nenajdete. Myslím, že jednou za čas je fajn upéct rodině tradiční koláče, kluci mi je pokaždé prakticky trhají z rukou. Já si tento recept tedy zakládám a co nevidět je upeču s povidly.
Dostala jsem pozvání do cukrárny Ollies v Ostravě – Vítkovicích … Možná jste si všimli, že reklamy a recenze u mě na blogu nenajdete, protože většinou tahle pozvání odmítám prakticky okamžitě. Jenomže tohle bylo jiné … Ollies je jedním z podniků v našem regionu, který mám ráda, protože se k němu vážou mé dávné vzpomínky a taky proto, že nabízí něco originálního. A když jsem navíc před několika dny slavila narozeniny, trochu jsem to pojala jako možnost jít se svým muzikantem někam posedět a zároveň si pochutnat – jen tak, bez dětí … Bez nich totiž jinak nechodíme téměř nikam. Ale teď, když jim začala škola, si můžeme nějaký ten společný (klidný) oběd či kávu dopřát bez výčitek.
Tak máme doma prvňáčka … Začátky jsem čekala trochu hektické a taky takové byly … vlastně stále jsou. Borisek se do první třídy netěšil, ale po dvou dnech se vše změnilo k lepšímu. Takže už jen vše „zajet“ a zvyknout si na ranní vstávání a bude vše v naprosté rovnováze. A proč vám to píšu … Neměla jsem totiž díky tomu moc času na pečení, a tak jsem na blog připravila alespoň jednoduchý bulharský recept … mimochodem velmi oblíbený u mého muzikanta.
U nás pečeme dýně jen na konci léta nebo na podzim, pak už si na ně většinou moc nevzpomeneme. Pěstujeme je na zahradě, ale nikdy nemíváme žádnou extra úrodu. Letos to ale bylo mnohem lepší. Sbírala jsem je už před měsícem a rozdávala kamarádům, kteří si je pečou s kořením na slano. Takže nejen pro ně tady mám tip, jak si dýni upéct na sladko s medem a ořechy.
Jak už jsem v nějakém příspěvku dřív psala, na dorty jsem nikdy moc nebyla (kromě teda jednoho malinového, na který chodím do cukrárny) … Až později jsem zjistila, že vlastně není tak úplně dort jako dort – a ty, které mám na blogu, jsou toho důkazem.
Dnešní dort, který přibude k těm ostatním, jsem chystala, jak to říct … tak trochu z hecu. 😀 Moje kamarádka Alenka přišla s myšlenkou, abychom připravily speciální dort k mým narozeninám. Smála jsem se, ale nakonec jsem si řekla, že vlastně proč ne. Probraly jsme možné varianty, koukly na inspirace a domluvily se, že ho uděláme jednoduchý, čistý a úplně obyčejný. Upekla jsem korpusy a čekala na Ali, abychom se spolu pustily do jeho finální přípravy a zdobení. A jelikož jsme obě nenapravitelné romantičky, muselo se to zákonitě projevit v jeho vzhledu.