Po delším čase jsem chytla nutkavou potřebu udělat zase jednou makronky. Důvod mi také dala kamarádka, která si je přála na oslavu narozenin. Tentokrát jsem proto skořápky pekla hned ze dvou dávek … Kluci tajně doufali, že některé skořápce nevyskočí nožka nebo praskne a budou si ji moci sníst. K mému velkému údivu a zřejmě nějaké výborné konstelaci hvězd se ale tentokrát k prasknutí neměla ani jedna z nich … Uvidíme příště, jestli to nebyla jen náhoda. 😀 Vím, že příprava makronek dokáže potrápit také mnohé z vás. Často si píšete o rady a já se snažím vždy všem odpovědět tak, jak nejlépe umím. U makronek dobře fungují určité psané zásady, ale i tak, při přesném dodržení postupu, nemusíte vždy sklidit úspěch … Také čas od času vytahuji z trouby popraskané placky a nerozumím tomu, co jsem udělala špatně, když vlastně dělám pořád všechno stejně. A tak vám s nimi přeji pevné nervy, štěstí a trpělivost … držím palce a těším se na pozitivní komentáře a fotky vašich úspěchů.
Na jaře jsem někdy kolem Velikonoc měla v plánu upéct mrkvový dort … plány v rámci pečení ale tehdy nabraly úplně jiný směr, a tak jsem jeho přípravu odsunula na neurčito. A zřejmě to tak mělo být, protože právě teď nastal ten správný důvod k jeho přípravě. Můj muzikant slavil krásné (kulaté) narozeniny!
Nejprve jsem si říkala, že nebudu zbytečně experimentovat a pro hosty připravím něco osvědčeného, čím si budu jistá a nebudu z toho mít zbytečný stres. Nakonec jsem samu sebe přemluvila a pustila se do svého prvního mrkvovo-ořechového dortu. Dort je dost bohatý na ingredience, ale ty se všechny krásně promítnou ve výsledné chuti korpusu a společně s krémem tvoří dokonalý dezert. Při jeho přípravě jsem využila nabídky pomoci od mého muzikanta, který se zasloužil o ty krásné mrkvičky, které dort zdobí. 😀
V lednici máme několik sklenic nalouskaných vlašských ořechů, které jsem před jejich skladováním vysušila a opražila na sucho na pánvi. Takhle mi vždycky vydrží do další sezony. Postupně je pak odebírám na koláče, štrúdly nebo jen tak na mlsání …
Tuhle ořechovou bábovku jsem pekla poprvé, maminka mi po telefonu nadiktovala recept a poprosila o vzoreček, až bude upečená. Prý z ní budeme nadšeni … Recept měla uložený někde v šuplíku a sama se k němu dlouho nedostala. Tušila jsem, že bude dobrá, ale že až tak moc? 😀
Díky ořechům je bábovka dokonale vláčná. Zařazuji si ji do sekce nejoblíbenějších a doporučuji všem.
Tento týden jsme měli jarní prázdniny, které byly sice prostonané, ale na druhou stranu jsme s klukama měli prostor hrát celé dny všechny možné stolní hry. Hráli jsme ty, které nás nejvíc baví, ty, které jsme dlouhou dobu nehráli, nebo ty, které jsme měli nové a učili se je společně. Ale úplně nejvíc ze všeho teď u nás doma vede hra „Plný kurník“. Tuhle hru jsme dostali od kamarádky Ali (ona má vždycky zaručeně dobré nápady na „kravinky“ :-D) a je to opravdu parádní zábava ….. A tím vším jsem vlastně chtěla říct, že jsem tento týden dala troubě dovolenou a nechala ji trochu odpočívat. Je fakt, že jsem si to mohla dovolit, protože jsem tady ten jablečný koláč pekla už minulý týden. Tenhle báječný koláč musíte určitě zkusit, nemá totiž v názvu slovo „lehký“ jen tak. 
On je nejenže lehký (snadný) na přípravu, ale konzistence piškotu je tak lehoučká a měkká, že se do něj okamžitě zblázníte a budete ho chtít sníst celý.
PS: A my stále pokračujeme ve hraní …. vlastně skládání. 😀 Tisícové puzzle s ledním medvědem, kde převládá barva modrá a zase jen modrá s bílým flekem, je velmi krásné a kluci ho touží mít už postavené … Tak trochu pomsta rodičům … takže díky, mami, za ty dary. 😀 Příští týden zase nepeču. 😀
Baklava pro mne byla dlouho velkou výzvou. Moc jsem ji chtěla připravit, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinému. Stále jsem však na tuhle sladkou ořechovou pochoutku myslela. Úplně poprvé jsem ji měla na dovolené v Bulharsku, kde jsem byla s mým muzikantem před více než deseti lety. Tehdy jsem si neuměla představit, že bych ji mohla péct doma i já.
Myslím, že teď je na její přípravu vhodná doba, jelikož jsem se minulý týden pustila do louskání vlašských ořechů, a tak jsem na ni dostatečně vybavená. Recept mám z bulharské knížky, která se jmenuje Kuchařská kniha pro hospodyňky a je z roku 1983. Dostala jsem ji darem od svého tchána a jelikož neovládám azbuku (ruština mě ve škole minula) a bulharsky rozumím jen malinko, potřebovala jsem pomoci s překladem.
Minulý týden k nám na pár dnů přijela muzikantova maminka, a tak jsme si tuhle velkou knihu bez obrázků a fotek otevřely večer u čaje a ona mi přečetla a vysvětlila vše, co jsem potřebovala vědět.
V receptu jsem si nakonec trochu poupravila dávkování cukru (v originále je ho více) a přidala jsem místo kyseliny citronové citronovou šťávu. Baklava se nakonec hned na první pokus vydařila a doma sklidila úspěch. Jestli se do její přípravy také pustíte, věřím, že z ní budete stejně nadšeni jako my doma.
Když je léto nenávratně pryč, dostáváme doma více chuť na jablečné koláče a buchty (aspoň tedy my dva s muzikantem). Také čerstvá jablka jsou teď nedílnou součástí našeho každodenního jídelníčku. Určitě tomu tak bude i několik následujících měsíců, kdy budou spolu s mandarinkami a pomeranči vděčným kouskem dopolední či odpolední svačiny. Co se týče jejich tepelného zpracování, jedním z nejoblíbenějších pečených dezertů je u nás obyčejný štrúdl, kterého se kluci asi nikdy nepřejí. Tentokrát jsem jim ale nabídla něco trochu jiného – křehký koláč plný voňavých jablek. To přece nemohou odmítnout! K mému údivu se tak ale bohužel stalo … Prostě to nebyl ten štrúdl dle jejich představ a přes to zkrátka nejede vlak. Takže zbylo více na mého muzikanta, který (jako obvykle) nijak neprotestoval a vlastně byl i docela rád.
Tak máme doma prvňáčka … Začátky jsem čekala trochu hektické a taky takové byly … vlastně stále jsou. Borisek se do první třídy netěšil, ale po dvou dnech se vše změnilo k lepšímu. Takže už jen vše „zajet“ a zvyknout si na ranní vstávání a bude vše v naprosté rovnováze. A proč vám to píšu … Neměla jsem totiž díky tomu moc času na pečení, a tak jsem na blog připravila alespoň jednoduchý bulharský recept … mimochodem velmi oblíbený u mého muzikanta.
U nás pečeme dýně jen na konci léta nebo na podzim, pak už si na ně většinou moc nevzpomeneme. Pěstujeme je na zahradě, ale nikdy nemíváme žádnou extra úrodu. Letos to ale bylo mnohem lepší. Sbírala jsem je už před měsícem a rozdávala kamarádům, kteří si je pečou s kořením na slano. Takže nejen pro ně tady mám tip, jak si dýni upéct na sladko s medem a ořechy.
Recept na babiččinu vánočku má moje maminka zapsaný ve svém kuchařském sešitku od svých mladých let. Já jsem si jej přepsala do toho svého a loni jsem ji zkusila poprvé sama upéct. Byla jsem zvědavá, jestli bude skutečně taková, jakou ji znám od maminky. Maminka si při ochutnávání k jednomu plátku přivoněla, uprostřed jej rozlomila a kousek zkusila …. pak úplně klidným hlasem řekla: Tohle je Babiččina vánočka. 😀 Měla jsem obrovskou radost. Možná si myslíte, že je zvláštní dělat takové divadlo kolem vánočky, ale u nás je vánočka úplně stejně důležitá jako bramborový salát. Maminka ji peče den před Štědrým dnem a na druhý den ráno se pak podává k snídani s hrnkem horkého kakaa. Tuhle tradici jsem zavedla i u nás doma a kluci už dobře ví, co budou na Štědrý den snídat.