Když chci doma klukům udělat radost, zlepšit náladu, zažehnat chmury nebo je jen odměnit za hezký obrázek, který mi tajně kreslí, stačí se na chviličku postavit k plotně a úspěch je zaručen. Když po několika minutách ucítí typickou vůni, běží dolů po schodech a křičí „palačinky“! Tohle mě nikdy nepřestane bavit a je to přesně to, na co budu za pár let s láskou vzpomínat. Oni je totiž neodmítnou nikdy, nikdy se to nestalo a podle reakcí zatím ani nehrozí, že by se to stát mělo. Doma jim je připravuji přibližně jednou za dva týdny (občas je střídám s lívanci, které milují úplně stejně …. zde ).
Já a můj muzikant je máme taky moc rádi … často se však stává, že na nás nezbyde ani jedna. Takže když je teď smažím, tak rovnou ze dvou dávek těsta a na dvou pánvičkách, abych ušetřila trochu času. Nejčastěji si je dáváme s ovocem nebo nějakou dobrou marmeládou. Třeba taková meruňková je na palačinky úplně skvělá.
špaldová mouka
Každý rok se těším na tohle období, kdy doma zavládne menší chaos, kdy se všechno snažím stihnout a připravit tak, aby bylo vše, jak má být. K tomu patří i pečení vánočky, na kterou zadělávám těsto vždy den před Štědrým dnem, aby právě na Vánoce byla i s horkým kakaem k snídani. Letos budeme mít výjimečně i něco navíc. Můj muzikant má rád biskupský chlebíček …. musím se přiznat, že jsem mu ho slibovala celý rok, jenže ono bylo vždy něco důležitějšího a přednost dostal jiný koláč nebo dezert. Chtěla jsem mu tak aspoň na Vánoce splnit jeho přání a dopřát mu tento sladký sen, který mu udělá radost.
Tenhle biskupák je jednoduchý, chuťově vynikající a hlavně je perfektní volbou pro ty, kteří si netroufají na vánočku nebo chtějí změnu.
Pokud ještě nemáte vše napečeno a máte v plánu dopékat cukroví v nejbližších hodinách či dnech, doporučuji vám vyzkoušet tyhle skvělé marokánky. U nás se vždy pečou ve velkém … Před pár dny mi volala má sestřička a ptala se mě, kolik jich už letos mám, že ona jen tři dávky a že si myslí, že to asi stačit nebude. 😀 😀 Zahanbeně jsem odpověděla, že mám zatím jen jednu, protože jsem letos dělala více lineckého, které mi zabralo hodně času. Každopádně je miluju a úplně nejvíc mám na nich ráda to, že nejsou tvrdé. Občas je dělávám i během roku k příležitosti nějaké rodinné oslavy nebo je nesu jako dárek na návštěvu. Pro ty, co mají rádi arašídy, kandované ovoce a čokoládu, jsou tím pravým cukrovím. Zkuste a uvidíte …
Přeji Vám krásný adventní víkend, vydařené pečení a pohodový předvánoční čas.
Nevím, jestli jsem se vám už zmiňovala, ale můj muzikant měl tento týden narozeniny. Plánovala jsem oslavu a samozřejmě přípravu nějakého dobrého dortu. Bohužel mě každý rok v tomhle období přepadne viróza a docela dlouho se mě drží. Letos tomu nebylo jinak a já se s ní tak trochu peru ještě dnes. Musela jsem tedy slevit ze svých nároků a připravit mému muzikantovi něco jednoduššího. Má rád svěží dezerty a křehké ovocné koláče. Napadlo mě tedy upéct korpus z křehkého těsta a jako náplň udělat krém úplně stejně, jako když připravuji panna cottu. Asi si řeknete „kalorická bomba“, ale když si dáte kousek koláče, zjistíte, že vás docela zasytí a zase ho tolik nesníte. Krém jsem udělala citronový, ale v létě, až zase bude zahrada plná jahod, borůvek a malin, bude skvělý ozdobený právě tímhle ovoce.
Když je léto nenávratně pryč, dostáváme doma více chuť na jablečné koláče a buchty (aspoň tedy my dva s muzikantem). Také čerstvá jablka jsou teď nedílnou součástí našeho každodenního jídelníčku. Určitě tomu tak bude i několik následujících měsíců, kdy budou spolu s mandarinkami a pomeranči vděčným kouskem dopolední či odpolední svačiny. Co se týče jejich tepelného zpracování, jedním z nejoblíbenějších pečených dezertů je u nás obyčejný štrúdl, kterého se kluci asi nikdy nepřejí. Tentokrát jsem jim ale nabídla něco trochu jiného – křehký koláč plný voňavých jablek. To přece nemohou odmítnout! K mému údivu se tak ale bohužel stalo … Prostě to nebyl ten štrúdl dle jejich představ a přes to zkrátka nejede vlak. Takže zbylo více na mého muzikanta, který (jako obvykle) nijak neprotestoval a vlastně byl i docela rád.
Minulý týden jsme se s partou kamarádů dohodli, že půjdeme na houby. Už jsme se jednoduše nemohli dívat na sociální sítě, které zaplavily fotky plných košů. Vydali jsme se do Beskyd, kde to naši přátelé znali a kde údajně houby rostou. Celí natěšení a vybavení košíky jsme dorazili onoho rána na místo … První vlaštovky (tedy suchohřiby a kováře) našly děti, to bylo radosti, nadšení a taky velká motivace. Šli jsme stále výš a doufali, že narazíme na vysněné praváky. 😀 Nebudu vás dlouho napínat, nedopadlo to úplně dle našich představ, ale s prázdnou jsme se domů taky nevraceli. Díky nadšeně pobíhajícím dětem, které byly dostatečně zásobeny energií v podobě jídla a pití a dokázaly tak vystoupat do vysokých kopců, jsme našli i ty praváky … sice menší, ale našli. 😀
Přiznám se, že já a můj muzikant nejsme žádní velcí znalci hub, proto jsme byli rádi, že s námi byl kamarád Daniel, který je rozezná a umí pojmenovat. Občas se nám totiž stalo, že jsme našli krásné hříbky jako z pohádky a k jídlu bohužel nebyly … Danek vždy malinko ochutnal a konstatoval: Hořčák!!! A že jich tam bylo! Dokonce jsme narazili i na hřib Satan, což bylo poučné a zajímavé pro nás pro všechny.
Tenhle koláč jsem dělala trochu neplánovaně, jelikož jsem náhodou natrefila na hezké ostružiny. Toho dne jsme navíc čekali hosty, tak jsem si řekla, že když se povede, budu nejen mít co dát na stůl, ale zároveň budu mít i pro vás nový recept na blog.
Pátrala jsem v paměti, kdo z našich přátel nemá rád zelený čaj Matcha a vůbec nikdo mě nenapadl (po nasdílení tohoto příspěvku budu možná chytřejší, protože se nějací jeho odpůrci určitě ozvou :-D). Jen jsem tím chtěla říct, že jsem nemusela mít strach podávat dezert ve formě koláče se zeleným čajem, když ho všichni, kteří přišli, mají rádi. Koláč byl fantastický a kombinace s ostružinami velmi zajímavá. A úplně největší radost jsem měla z toho, že se po něm doslova zaprášilo, takže na dně formy zbylo jen několik drobečků. Tenhle koláč si prostě musíte udělat. Jakmile nám na zahradě dozrají první ostružiny, připravím ho znovu … prostě musím!!!
Loni jsem na blog dala recept na báječný rebarborovo-jahodový koláč a nejlepší rebarborový kompot, který doma připravuje můj muzikant. Letošní jaro u nás doma rebarbora také nesměla chybět. Upekla jsem z ní takovou „zdravější buchtu“, která krásně voní a má příjemnou sladko-kyselou chuť. Jeden recept s rebarborou mám ještě v plánu, objednala jsem si na něj speciální formu, tak doufám, že brzy dorazí a já se do přípravy budu moci pustit. Zatím se můžete inspirovat tímto snadným receptem – rebarborovo-jahodová buchta u nás doma mizí ze stolu mrknutím oka.
Když jsem jednou při povídání nahlas přemýšlela o tom, co bych mohla připravit na blog, bez váhání na mě kamarádka vychrlila: „Udělej zase nějaký slaný koláč.“ Jeden slaný koláč jsem na blog dávala celkem nedávno, ale pořád mi ta její myšlenka ležela v hlavě. Jednu dobu jsem každý týden připravovala obědy nebo večeře z řepy. Sice jsem její „vůní“ při vaření doma všechny už trochu obtěžovala, ale já se jí stále nemohla nabažit. Poslední půlrok si ji dávám jen zřídka, jelikož mám keramická rovnátka a snažím se je mít stále krásně bílá. 😀 Ovšem v tomto případě jsem neodolala a koláč s červenou řepou jsem si skutečně vychutnala. Podobně jako u koláče caprese jsem i tento můj oblíbený „salát“ převedla do koláčové podoby, která opravdu stojí za upečení.
Tento mazanec pekla má prababička, já jsem si recept jen malinko poupravila. A podobně jako to máme na Vánoce s vánočkou, i na velikonoční pondělí dodržujeme tradici, že snídáme mazanec s horkým kakaem.
Kromě tradičního mazance jsem upekla také beránka, jehož recept už na blogu najdete. Před pár dny jsem se totiž radila s naším starším synem Boriskem, co budeme letos péct na Velikonoce. Jeho odpověď jsem už předem tak trochu tušila, prohlásil totiž stejně jako loni: Upečeme beránka a úplně celého ho polijeme čokoládou, já mu udělám očička a ty mu zavážeš mašličku. Neměla jsem srdce říct mu ne …