Svou cestu k dokonalým makronkám jsem vám popisovala minule. Od té doby jsem si ještě několikrát ověřila, že ty krásné plné plechy upečených skořápek nebyly jen náhoda a že už je asi vážně umím 
Lehká nervozita mne i přesto všechno stále neopouští …. Pokaždé těch 18 minut koukám do trouby jako do televize, čekám na vyběhnutí nožky a prosebně opakuji „nepraskejte“.
Já vlastně ani nevím, jak začít … tak to zkusím úplně od začátku. Poprvé jsem je ochutnala, když mi je můj muzikant přivezl z Prahy od Paula. Malá černá krabička obsahovala několik druhů makronek a já si vzpomínám, že jsem si je dlouhou dobu s nadšením prohlížela a rozplývala se nad jejich dokonalostí. Pak jsme společně ochutnávali všechny druhy, které krabička obsahovala a předávali si dojmy z jejich chutí. Tehdy jsem ještě vůbec nemyslela na to, že bych je doma zkusila upéct. Od té doby už ale uplynulo mnoho času, mezitím mi je muzikant přivezl ještě několikrát a jednou dokonce i s knihou o makronkách. Tenkrát jsem si řekla, že je zkusím.