Už jen 12 dní zbývá do Štědrého dne… A proto dnes přidám na blog recept na vánočku, kterou jste mohli najít v Pěkně vypečeném kalendáři. Stalo se pravidlem, že ji peču 23. 12., abychom si ji společně s kakaem mohli dát na Štědrý den k snídani.
Podle zpráv a fotek, které od vás dostávám, jste už někteří pekli „testovací“ kousky a musím říct, že vám jdou vánočky báječně. Tak ať je ta sváteční stejně tak dobrá, jako všechny předešlé.
Taky máte v chladných měsících chuť na dezerty, které voní po skořici, citronu, vanilce a jsou plné jablek? Já tedy rozhodně! A úplně nejraději je mám ještě vlahé. 
Jestli jedete na podobné vlně, tak si udělejte tyhle křehké tartaletky, které jsou plné právě těchto ingrediencí. Byly říjnovým receptem vypečeného kalendáře a teď je najdete i tady na blogu.
A jelikož se při pohledu do kalendáře nestačím divit, tak už pomalu připravuji nové recepty na cukroví, které sem začnu postupně vkládat. Myslím, že tipů na vánoční dobroty není nikdy dost.
Postupným spotřebováváním zásob jsem se dostala až k úplně zapomenutým třešním. V létě jsme je s Boriskem „poctivě a důkladně“ vypeckovávali a těšili se na bublaninu, kterou si uděláme v zimním období. Ale nakonec jsme na ně (díky tomu, ze jsem stále pekla nějaké jiné buchty nebo dezerty) úplně zapomněli … A ve finále z nich nakonec ani ta bublanina nebyla.
Můj muzikant má rád čokoládové dezerty. Ty dělávám během roku velmi málo, a tak jsem mu upekla koláč plný dokonale čokoládové ganache, která v kombinaci s třešněmi chutná úžasně … a tohle neříkám jen tak, protože mě na čokoládové dezerty moc neužije. Většinou ohrnuji nos a vybírám si raději dezerty bez čokolády nebo kakaa. Ale v tomto případě jsem si kousek dala a nezklamal mne. Strašně moc mě lákaly ty třešně … vypeckované. 😀 Nakonec se ukázalo, že úplně tak perfektně vypeckované nebyly, a tak jsme si s Borim říkali, že musíme být letos pozornější a dát si více záležet, aby si náš muzikant mohl příště v klidu vychutnávat každé sousto a nemusel při každém kousnutí vykřikovat: Pecka! 😀
Tento týden jsem měla po dlouhé době neovladatelnou chuť na nějaký voňavý kynutý koláč s ovocem. Doma jsme měli meruňky, o které nikdo nejevil zájem, protože byly moc kyselé. A to mě kyselé ovoce v koláčích nevadí, naopak – já ho miluji. Ihned jsem se pustila do pečení. Těsto krásně nakynulo a po upečení byly voňavé koláče úžasně měkké. Já se vždycky u přípravy kynutého těsta úplně rozplývám a těším se, až ochutnám výsledek. Navíc posypka, do které jsem přidala mandlovou mouku, udělala tyto koláče opravdu výjimečnými.
Koláčů jsem upekla dost, takže jsem se podělila i s rodiči, kteří si je také pochvalovali. Kluci si tentokrát moc nepochutnali, meruňky se jim zdály i po upečení stále moc kyselé … I když vlastně Jordi pár soust přece jen měl, ovšem pouze koláč bez meruněk – ty dobrovolně předal mému muzikantovi.
Recept na domácí vanilkový pudink jsem už použila na blogu dvakrát. Tentokrát jsem jej připravila do tartaletek, do kterých se báječně hodí. Když jsem byla malá, dělávala mi maminka pudink často. Později jsem na něj tak nějak zapomněla a doma ho vůbec nevařila. Paradoxem je, že teď bych si ho dala klidně každý den. 😀 Mám pro něj velkou slabost, úplně nejvíc, když je vychlazený a jsou v něm domácí piškoty. 😀 Jak vám tady o něm ve 23:18 hodin píšu, mám na něj už zase chuť. 😀 Je asi dobře, že po páteční návštěvě nezbyl ani pudink a ani jedna tartaletka, protože ač nejsem vyznavačem nočního pojídání, tentokrát bych možná udělala výjimku.
A abych nezapomněla, jsem ráda, že i Richard tartaletky ocenil a hlavně vyzdvihl chuť domácího pudinku. 😀 Určitě si ho musíte udělat, protože je skutečně úžasný… ať už jako náplň do tartaletek, věnečků nebo jen tak na lžičku.
Recept na babiččinu vánočku má moje maminka zapsaný ve svém kuchařském sešitku od svých mladých let. Já jsem si jej přepsala do toho svého a loni jsem ji zkusila poprvé sama upéct. Byla jsem zvědavá, jestli bude skutečně taková, jakou ji znám od maminky. Maminka si při ochutnávání k jednomu plátku přivoněla, uprostřed jej rozlomila a kousek zkusila …. pak úplně klidným hlasem řekla: Tohle je Babiččina vánočka. 😀 Měla jsem obrovskou radost. Možná si myslíte, že je zvláštní dělat takové divadlo kolem vánočky, ale u nás je vánočka úplně stejně důležitá jako bramborový salát. Maminka ji peče den před Štědrým dnem a na druhý den ráno se pak podává k snídani s hrnkem horkého kakaa. Tuhle tradici jsem zavedla i u nás doma a kluci už dobře ví, co budou na Štědrý den snídat.
Pomalu jsem začala pouštět z hlavy české Velikonoce, tradiční přípravy na ně a hodiny strávené v kuchyni. Avšak ne na dlouho … Pravoslavné Velikonoce se slaví hned týden po těch křesťanských, takže jsem nestačila vyjít z rytmu a vesele tančím v kuchyni dál. Jen s tím rozdílem, že připravuji úplně jiné dobroty, na které se navíc každý rok s mým muzikantem strašně těšíme. Kozunak jsem jako většinu balkánských dobrot jedla poprvé u babičky mého muzikanta. Peče ho většinou na Velikonoce jako mazanec nebo těsto zaplétá na Vánoce jako vánočku. Chutná podobně, ale přece trochu jinak 
Já jsem letos zvolila netradiční formu, než je klasický mazanec, z čehož měly radost hlavně děti, kterým to pěkně padlo do ruky.