

Podle kalendáře už nastal ideální čas k pečení vánočního cukroví. U nás doma se peče už od minulého týdne, kdy jsme se s maminkou a sestrou tradičně sešly na pečicím dýchánku … pekly jsme od rána do večera u domácího vaječného likéru a holčičích filmů. Takže vanilkové rohlíčky, ořechové vykrajovací, kokosové z formiček a nějaké to linecké už máme. Já osobně si nikdy extra neplánuji, kolik druhů cukroví budu dělat. Většinou je to nějaký momentální nápad či chuť mého muzikanta a našich kluků. S jistotou ale můžu říct, že mě ještě čekají ořechovky, jetelinky a marokánky.
Dnešní inspiraci přináším v podobě bílkových pusinek, kterých se u nás doma nemůže nabažit náš starší syn Boris.
Novou inspiraci, kterou vám přináším, nemusíte nutně dělat jen o velikonočních svátcích. Potahování perníčků, sušenek nebo dortů potištěnou fondánovou fólií lze díky možnosti volby vlastních vzorů a barev použít kdykoli během roku.
Kamarádka Alenka, se kterou občas tvoříme nějaký společný zajímavý projekt (nejen co se týče perníků), souhlasila s mým nápadem a navrhla ozdobit tentokrát medové perníčky trochu jinak. Popsala jsem jí svou představu a pak jsme zkusily něco, s čím ani jedna z nás zatím neměla zkušenost. Fondánovou fólii jsme nechaly potisknout u profi firmy předem zakoupenými motivy pro tisk. Ty jsme si vybraly dle vlastního vkusu a podle toho, jak barevné jsme perníčky chtěly mít. Pastelové barvy a jemné květinové vzory vypadají na perníčcích velmi romanticky, takže byly naší jasnou volbou. Práce s fólií byla k našemu překvapení velmi rychlá, jednoduchá a nás vyloženě nadchla, takže za nás rozhodně doporučujeme.
Recept na perníčky najdete na mém blogu tady.
Pokud ještě nemáte vše napečeno a máte v plánu dopékat cukroví v nejbližších hodinách či dnech, doporučuji vám vyzkoušet tyhle skvělé marokánky. U nás se vždy pečou ve velkém … Před pár dny mi volala má sestřička a ptala se mě, kolik jich už letos mám, že ona jen tři dávky a že si myslí, že to asi stačit nebude. 😀 😀 Zahanbeně jsem odpověděla, že mám zatím jen jednu, protože jsem letos dělala více lineckého, které mi zabralo hodně času. Každopádně je miluju a úplně nejvíc mám na nich ráda to, že nejsou tvrdé. Občas je dělávám i během roku k příležitosti nějaké rodinné oslavy nebo je nesu jako dárek na návštěvu. Pro ty, co mají rádi arašídy, kandované ovoce a čokoládu, jsou tím pravým cukrovím. Zkuste a uvidíte …
Přeji Vám krásný adventní víkend, vydařené pečení a pohodový předvánoční čas.
Můj recept na linecké už dobře znáte. A teď je ta nejvhodnější doba si ho připomenout. Tenhle recept je moje srdcovka a nikdy mě neomrzí. No a když se pak navíc sejdu s mou kamarádkou Alenkou, vytváříme rády nové variace. Jak už jste si možná všimli, většinou jsou naše společné výtvory laděny na romantickou nebo něžnou vlnu. Jsou před námi Vánoce, takže jsme při našem posledním „kafíčkování“ zkusily klasické linecké ozdobit nově, vánočně. Inspiraci jsme viděly na internetu. Nazdobení lineckých koleček tímto způsobem nebylo vůbec pracné ani časově náročné. Pečení lineckého a celkově pečení cukroví, které se vykrajuje, mě baví… i když znám pár lidí, kteří se právě na tuhle práci vyloženě netěší, takže při čtení tohoto příspěvku asi budou kroutit hlavou a myslet si, že jsem divná. Ale věřte, že ani mě nebaví kolem takového pečení vše. Stále jsou věci, které nedělám ráda, takže to úplně chápu.
Krásný název tohoto cukroví vznikl, když byli moje maminka a její bratr hodně malí. Jejich babička (má prababička Anežka) pekla každé Vánoce cukroví a oni ji přitom pozorovali, pomáhali a ujídali nepovedené ,,vzorečky“. A když jednou prababička pekla tohle bílkovo-kakaové cukroví, které v troubě hodně vyskočilo, řekl můj strýček Hopsasa! Název si prababička ihned zamilovala a od té doby mu ani my doma neříkáme jinak.
Tohle jednoduché cukroví (které se povede opravdu každému) je úplně bez mouky, obsahuje jen 3 ingredience a hotové je během chviličky. Hopsasa je po upečení duté a rozplývá se na jazyku. Tvary můžete zvolit dle vaší fantazie.
Dalším z oblíbených receptů naší rodiny jsou tyhle kokosové věnečky … U nás na stole bývaly každý rok … někdy byly jen pokapané čokoládou, jindy v ní byly namočené a nebo jen obalené v cukru, jak jsem je dnes připravila i já. Při jejich výrobě je velkou výhodou, když vlastníte mlýnek na maso, jelikož na něj připevníte stroječek s nástavcem a věnečky tak snadno připravíte pomocí něj. Pokud ho nevlastníte, nemusíte zoufat, těsto jednoduše naplníte do nízkých formiček a upečete je v nich. Výsledek a obě hotové varianty můžete vidět na fotkách. Ať už bude váš výběr jakýkoliv, doufám, že si recept oblíbíte a budete ho rádi připravovat stejně jako teď já.
Sérii receptů na vánoční cukroví začnu ořechovými Jetelinkami, které zbožňuji od malička. Maminka je pekla hned ze začátku prosince, aby byly do Vánoc hezky měkké. Ale pravda je taková, že nám jich často do Vánoc moc nezbylo, protože jsme na ně tajně chodili už během adventu a vůbec nám nevadilo, že jsou docela tvrdé … právě naopak.
Z jedné dávky jsou jich dva veliké plechy, které i u nás záhadným způsobem zmizely a mě nezbývá nic jiného, než je příští týden upéct znovu. A nejspíš je budu muset někam schovat, protože máme doma skřítky podobné těm, kteří řádili u nás doma, když jsem byla ještě malá.
Jetelinky jsou velmi snadné a nenáročné také na ingredience. Jen je potřeba si s nimi trochu vyhrát a snažit se dělat kuličky malinké. Při pečení totiž ještě nabydou.