Poslední dny jsem se začala soustředit na přípravu cukroví, které budu postupně dávat na blog. Dnes mám pro vás připravený recept na sušenky, které vlastně taky tak trochu můžete pojmout jako „cukroví“, protože jsou plné ořechů a voní po vanilce. Druhy oříšků si můžete libovolně nakombinovat dle chuti, případně se dá použít jen jeden druh oříšků.Tak ať se povedou a chutnají. 
Druhý díl Pěkně vypečené kuchařky už letos nestihnu, tak jsem si řekla, že pro vás připravím alespoň „pěkně vypečený“ Kalendář pro rok 2019, ve kterém najdete 12 mých nových receptů, pro každý měsíc jeden. Kalendář je originální díky nádherným ilustracím Markéty Müller. Jako vzor jí posloužily naše fotky. Ty v kalendáři také najdete. Moc bych si přála, aby se vám kalendář líbil – stejně, jako se líbí těm, kteří už ho viděli. Ode dneška je v nabídce na stránkách www.peknevypecenykramek.cz
Zároveň vám chci říct o svém rozhodnutí pomoct prodejem tohoto kalendáře jednomu výjimečnému desetiletému klukovi. Setkala jsem se s ním v létě a hned jsem věděla, že jeho příběh je pro mne natolik silný, že chci najít způsob, jak mu i já mohu pomoci. Jmenuje se Peter Ivaničko. Od narození se potýká s několika vrozenými vadami, mimo jiné také s postižením ledvin, srdce a poruchou růstu kostí. Za to, že žije, vděčí hlavně současné, stále se zdokonalující medicíně, ale také obětavosti své rodiny i přátel a nejvíc své silné vůli porvat se s nepřízní osudu. Za svůj krátký život už Petrík podstoupil více operací než leckterý dospělák. V současné době čeká na to, až bude moci odjet do Morristownu v New Jersey (USA), kde existuje jedno z mála pracovišť na světě provádějících kranioplastiku – remodelaci lebky, která mu v některých částech, laicky řečeno, zapomíná růst, zatímco mozek uvnitř se vyvíjí naprosto bez problémů. Osobní setkání s tímto velmi charismatickým a vtipným sympatickým klukem je nezapomenutelný zážitek. Co mu nebylo dáno v tělesné kondici, bylo mu přidáno v duševní pohodě a nadprůměrném intelektu. Podle jeho vlastních slov je už nyní připraven využít své jedinečné mentální schopnosti pro dobro lidstva, přestože fyzické tělo mu umožňuje jen velmi omezené manuální činnosti.
Možná tak budete mít dobrý pocit z toho, že když si kalendář koupíte, pomůžete dobré věci i vy. Z jeho prodeje bych totiž chtěla věnovat 50 tisíc korun na veřejnou sbírku a přispět tak k částce potřebné pro Petríkovu operaci v USA.
Také jsem moc ráda, že kmotrou tohoto kalendáře se stala má milá švagrová Veronika Arichteva, která sama pomáhá v různých charitativních projektech a jejíž podpory si moc vážím.
O tom, jak se vyvíjí situace s podporou pro Petríka, vám dám určitě ještě vědět. Věřím, že vám kalendář přinese domů inspiraci a pohodu pro celý příští rok.
Můj muzikant měl narozeniny, takže jsem mu jako každý rok chtěla upéct něco originálního … Dort s krémem jsem hned zavrhla, protože ten dělávám k příležitosti rodinných oslav docela často. A jelikož máme doma zásobu jablek a taky vlašských ořechů, rozhodla jsem se upéct jednoduchý dort právě s těmito ingrediencemi. Období je ideální k tomu, abych dort nějak speciálně nazdobila, a tak jsem hledala inspiraci na internetu. Pavučinka a pavoučci? Nic moc slavnostního, zato nadšení kluků bylo až dojemné. Jak málo stačí … i když tedy to, že je dort politý čokoládou, hrálo při jejich radosti taky velkou roli.
Ale aby to nebylo všechno dokonale snadné, s jednou překážkou jsem přece jen bojovala! Sehnat malé pavoučky v tomto období byl opravdu těžký úkol. Kluci mají ve svých sbírkách pouze větší potvory a ty se mi na dort zrovna moc nehodily. Takže jsem chodila, hledala, ptala se, pavouci však byli rozprodaní a nikde nebyli! Až se na mě z ničeho nic usmálo štěstí. V hračkářství jsem potkala milou paní, která zaslechla, co sháním. Řekla mi, že sleduje můj blog (a zřejmě taky viděla mou zoufalost) a nabídla se, že mi pomůže, protože zrovna takové pavoučky doma má, jelikož je nepoužila na kostým pro dceru do školky. Nevěřila jsem! A aby toho nebylo málo, bydlí nedaleko od nás, takže jsem pavouky našla odpoledne ve schránce. 😀 Zazvonil zvonec, pohádky je konec … a dort je na stole! 😀
A já jsem vděčná a tímto ji moc zdravím a děkuji!
Ještě než začnu dávat na blog recepty na vánoční cukroví, podělím se s vámi o recept na oblíbený crumble, který je ideálním dezertem nebo sladkou svačinkou v tomto období. Receptů s jablky není nikdy dost a podle vašich zpráv i ohlasů na recepty s jablky, které už na blogu najdete, jim teď dáváte přednost mnohem více než během celého roku. Snad si zařadíte i tento a dáte mi za pravdu, že je krásně voňavý a vynikající.
Recept na naše svatební kynuté koláče mám už nějakou dobu na blogu i v Pěkně vypečené kuchařce. Nejsou snadné, jsou náročnější na čas a přípravu. I o tom už jsem psala. Ale jednou za čas, když jste dobře naladěni a máte chuť si upéct něco mimořádného, tradičního, co by třeba mohlo být pro vás i jakousi výzvou, po jejímž splnění sklidíte od svých blízkých chválu a velké uznání, jsou tyhle koláče tím pravým! U nás je to většinou tak, že je peču pro celou rodinu k nějaké zvláštní příležitosti. Ovšem tentokrát tomu bylo jinak. U sousedů jsem si byla nasbírat jablka a uvažovala jsem nad koláčem. Nakonec z toho byl koláč v množném čísle, přesně o počtu 55 ks. Obdarovala jsem blízké a pár jich ještě zamrazila na chvíle, kdy nás bude honit mlsná a nebude tolik času na pečení. Takže pokud v následujících chladných víkendových dnech náhodou nebudete vědět, co s volným časem nebo co si upéct, tohle je zaručená tutovka! Pokud si však budete chtít koláče vychutnat k odpolední kávě, doporučuji začít hned ráno – abyste to kafe stihli. 😀
Možná jste si nedávno všimli na Instagramu nebo na Facebooku, že jsem v Praze navštívila novou kuchyni mé milé švagrové Verunky. Je moc krásná, teda nejen švagrová, ale i ta kuchyně. A ta kuchyně není jen Verunky, ale také docela často švagra Bisiho (zatímco Verunka je jeho docela). Střídají se v ní podle toho, kdo má právě čas. Což v té době zrovna Veru neměla, protože pilně trénovala tanečky. Bylo mi jí fakt líto, protože z vlastní zkušenosti vím, jak takové tréninky bolí. Na můj dotaz, co pro ni můžu udělat, vyhrkla bez zaváhání: borůvkový koláč! Splnit takové přání je pro mně to nejednodušší. Veronika ale chtěla nejen koláč jíst, ale také se jeho přípravu naučit … Nechápala jsem, kde se v ní bere po tvrdém tréninku ještě tolik energie, sršela vtipem a ještě nikdy jsem se tak dobře u pečení nepobavila. Až jsem se bála, aby se nám koláč povedl. Jo a taky jsme během toho dělaly lívance, po kterých zase pro změnu zatoužily děti. Výsledek dopadl na výbornou … snědlo se všechno a brzy pečeme zase! 😀 I když tedy pevně doufám, že to hned tak brzy nebude a že se ta naše holka šikovná udrží ve StarDance hóóódně dlouho. Držíme jí palce a vy je samozřejmě můžete držet taky a hlavně, jestli se vám líbí, jak se popasovala s disciplínou, která jí není vlastní, nezapomeňte poslat smskou svůj hlas, protože jak dobře víme, každý hlas rozhodne. Takže SD 6 na číslo 906 11 13, budete super. No a když jí pošlete hlas i když se vám líbit nebude, tak to budete ještě suprovější!!! Děkuji za sebe, za ni i za její protančené střevíčky.
Lucie
Na trhu jsem natrefila na odrůdu krásných buclatých velkých švestek …. V mrazáku mám sice slušnou zásobu z letošní úrody, ale ty si tam ještě pěkně nechám na horší (zimní) časy. Doma jsem navrhla, že udělám švestkový koláč s mákem, který jsme měli naposledy někdy loni. Kluci se na to moc netvářili, protože mák nemají rádi, ale můj muzikant byl nadšený.
U mne na blogu už najdete koláčů se švestkami hodně a určitě si je stojí za to upéct. Ať už máte rádi jednoduchý hrnkový koláč, nepečený, obrácený nebo časově náročnější kynutý, věřím, že si z nabídky receptů vyberete a pochutnáte si.Tenhle si můžete zařadit do sekce těch jednodušších, s jeho přípravou budete hotoví raz dva.
Miluju bábovky! A tak jsem si jednu takovou dobrou upekla k dnešním narozeninám a ráda se s vámi podělím o recept. Vyprosila jsem si ho u své kamarádky Alenky hned, jakmile jsem ji ochutnala… na jaře mi ji totiž upekla ve formě na beránka :). Od té doby jsem si na ni častokrát vzpomněla, ale pořád nějak nebyl čas a vždycky bylo něco přednějšího k pečení.
A jelikož větší oslavu budu mít až koncem září společně se svou sestrou (možná pak bude na blogu i dort), rozhodla jsem se, že upeču aspoň bábovku, kdyby se k nám náhodou někdo zatoulal s květinou. Dobře jsem udělala! Bábovka se snědla a možná byla chyba, že jsem neupekla hned dvě.
K dozdobení jsem mohla použít poslední kousky zralého zahradního ovoce a sedmikrásek. Ale výborné budou také kanadské borůvky, půlky hroznového vína, kiwi, prostě všechno, co máte zrovna doma nebo co vám chutná.
Tak jsem se k tomu pečení zase nedostala. 😀 I když jsem ho měla v plánu, převládla nakonec chuť na něco studeného. Tvaroh v ledničce, švestky na stromě… nepečený koláč už jsme dlouho neměli.
Malí kluci sice koláč zase neocenili, ale tentokrát jsem na něj přece jen sama nebyla. 😀 Můj muzikant má totiž tvarohové koláče rád stejně jako já. Sesbírala jsem poslední švestky a pustila se do něj. Myslela jsem si, že letos to je poslední koláč z čerstvých švestek a už se pomalu začnu soustředit na jablka a hrušky.
Z mého „plánovaní“ mne však vyvedla má milá sousedka Janička. Nalákala mě na švestky, kterých mají na zahradě pořád hodně – že já si s nimi prý už nějak poradím. Takže nevím nevím, co dalšího švestkového nás tento týden ještě čeká.
Tři týdny jsme strávili na cestách, takže jsem se k pečení téměř nedostala (kromě asi dvou dnů a jednoho odpoledne, kdy jsem pekla se svou švagrovou Veronikou).
S blížícím se návratem jsem se čím dál víc těšila do své kuchyně a na to, že si udělám bramborové knedlíky se švestkami, které nám dozrávají na zahradě. Letošní prudký nástup jara zřejmě tu naši švestku dočista pobláznil. Přes všechny naše snahy už totiž více jak 5 let neplodila a měla být na podzim pokácena a nahrazena jiným stromem. Jsem za ni ráda a budu doufat, že jí to plodící nasazení vydrží.
Ale zpátky ke knedlíkům… Maminka je doma dělávala často, někdy i s meruňkami, a vždycky to byly ty nejlepší knedlíky!
Takže jsem si od ní chtěla vyprosit recept. Jiné jsem totiž dělat nechtěla. Jaké bylo mé překvapení, když mi řekla, že žádný recept nemá, že je dělá odjakživa od oka, že je takhle dělávala i její babička a od ní je vlastně převzala. Nadiktovala mi pět ingrediencí a poraď si, holka! Knedlíky jsem zvládla, takže věřím, že když jsou takhle jednoduché, zkusíte je i vy.
PS: Kluci je nejí, muzikant odjel, a tak jsem měla těch 20 kousků jen pro sebe. 😀 Tak zase za rok! Letos už jsem s knedlíky skončila! 😀