Receptem na měsíc únor v pěkně vypečeném Kalendáři byly lívanečky. Měly velký ohlas, a tak doufám, že osloví i ostatní z vás.
Jsem ráda, že vás zajímá, jak pokračují práce na druhém dílu Pěkně vypečené kuchařky … Už se hezky rýsuje, ale stále je přede mnou spousta práce. Každopádně časově jsem na tom dobře, takže zatím nestresuji ani neztrácím hlavu. 
Snad to půjde pořád takhle hezky.
Sledujte taky stories na Instagramu, tam občas zveřejním nějakou fotku z focení nebo příprav.
Díky za vaši podporu i za to, že na mě myslíte. Zase se ozvu.
Lucie
Recept na tyhle sušenky vyšel v pěkně vypečeném Kalendáři hned na jeho první straně, v měsíci lednu. Pečení sušenek mám ráda, protože mi připomínají pečení cukroví, ke kterému se během roku prakticky nedostanu (až na nějaké malé výjimky). Navíc se mi líbí, že nejsou náročné a na talíři jich je … alespoň chviličku … dost. 😀
PS: A aby během přípravy druhého dílu Pěkně vypečené kuchařky nebyl blog dlouho zanedbávaný, rozhodla jsem se postupně přidávat recepty z kalendáře s originály fotek.
Posledním receptem před vánočními svátky nebude ani vánočka (mimochodem, recept na jednu výbornou najdete v novém „pěkně vypečeném“ Kalendáři) a ani jiná kynutá dobrota, ale jednoduchá tvarohová „bábovka“ s marcipánem. Je to ideální recept pro ty, kteří s kynutým těstem zápasí, nebo pro ty, kdo nemají čas a chtějí připravit něco rychlého a efektního zároveň.
Na bábovku jsem použila svou novou formu (Ježíškovi jsem napsala o jeden dáreček trochu v předstihu) a musím říct, že je parádní! Trochu jsem sice měla obavy, že bábovku nevyklopím, protože celá forma je dost členitá a bála jsem se, že v lepším případě zůstane půlka bábovky ve formě. Obavy byly zbytečné, šlo to hladce! Pečlivě jsem ji vymazala a vysypala, takže se katastrofa nekonala.
Přeji si, ať vám jdou poslední přípravy taky tak hladce a vše klape dle představ.
P.S.: Pečení vánočky se letos ale i tak nevyhnu, jelikož ji tradičně snídáme na Štědrý den – s kakaem. Když se povede, ukážu vám ji na Instagramu.
Linecké cukroví … taková ta stálice na našich stolech v období Vánoc. Každý rok ho připravuji na několik způsobů … jeden ho má rád slepované rybízovou marmeládou, druhý taky, ale musí být ještě obaleno v cukru, další ho nejraději baští SUCHÉ! 😀
Máme ho rádi všichni, ale každý tak nějak po svém. Za těch několik let, během kterých jste mohli najít recept na linecké na blogu, jsem dostala nesčetně zpráv, fotek, dotazů a hlavně slov chvály, která dokazují, že se to „naše“ stalo také tím „vaším“ oblíbeným. Jsem za to opravdu moc ráda!
A kdyby náhodu někdo netušil, o čem je řeč, tak přikládám odkaz….
Recept najdete tady Linecké cukroví mé prababičky
PS: Přeji vám, ať se vám při pečení nic (a nikdo) nespálí a vše klape jak má. Na mě ještě čeká krabice lineckého, které musím poslepovat a nazdobit, chtěla bych napéct marokánky a taky něco svátečního ….. co vložím na blog během týdne.
Krásné adventní dny,
Lucie
Z nepečeného cukroví, které se u nás doma dělávalo, si pamatuji akorát rumové kuličky … a ty jsem jako dítě neměla ráda vůbec! 😀 Maminka je každý rok neúnavně zdobila Lentilkami, aby byly trochu barevné, ale asi si umíte představit, jak ty koule během chvilky na tom krásném etažéru vypadaly … samozřejmě oďobané a bez Lentilek. 😀
A tím se plynule dostávám k tomu, že ani úlky jsem zrovna v lásce neměla. Prostě mi nevoněly … Ale jsem ráda, že se člověku chutě mění a teď si je opravdu vychutnávám, protože mi chutnají a voní báječně.
Loni jsem je při přípravě fotila do stories na Instagramu a spousta z vás chtěla recept. Letos ho tedy vkládám na blog, abyste ho měli po ruce všichni. Je to jediné nepečené cukroví, které dělávám, protože „ty koule“ u nás nikdo nechce!
Předvánoční období mi svými vůněmi každoročně připomíná, že i já jsem byla kdysi malá, motala se mamince v kuchyni a chtěla s každým druhem cukroví pomáhat, i když jsem ho zrovna v oblibě neměla. Soustředila jsem se jen na vybrané druhy, které pak z pečlivě nachystaného etažéru na stole mizely tak rychle, že po nich vždy zůstalo jen prázdné místo obklopené jinými druhy cukroví, které mi tehdy až tak moc „nejely“. Jedním z mých oblíbených druhů, které tak rychle mizely, byly kokosky. Maminka je pekla každé Vánoce a já si pamatuji, jak byly hned po vytažení z trouby měkké a čím více se blížily svátky, tím více ještě natáhly vlhkost a byly prostě neodolatelné. Recept jsem ráda přinesla i do naší domácnosti, kde si na nich slušnou závislost vytvořil také můj muzikant.
Takže takhle dávka, která byla napečená speciálně pro focení na blog, už není. Zkuste je! Jsou bez mouky a budou vám k jejich přípravě stačit jen 4 ingredience.
Poslední dny jsem se začala soustředit na přípravu cukroví, které budu postupně dávat na blog. Dnes mám pro vás připravený recept na sušenky, které vlastně taky tak trochu můžete pojmout jako „cukroví“, protože jsou plné ořechů a voní po vanilce. Druhy oříšků si můžete libovolně nakombinovat dle chuti, případně se dá použít jen jeden druh oříšků.Tak ať se povedou a chutnají.
Druhý díl Pěkně vypečené kuchařky už letos nestihnu, tak jsem si řekla, že pro vás připravím alespoň „pěkně vypečený“ Kalendář pro rok 2019, ve kterém najdete 12 mých nových receptů, pro každý měsíc jeden. Kalendář je originální díky nádherným ilustracím Markéty Müller. Jako vzor jí posloužily naše fotky. Ty v kalendáři také najdete. Moc bych si přála, aby se vám kalendář líbil – stejně, jako se líbí těm, kteří už ho viděli. Ode dneška je v nabídce na stránkách www.peknevypecenykramek.cz
Zároveň vám chci říct o svém rozhodnutí pomoct prodejem tohoto kalendáře jednomu výjimečnému desetiletému klukovi. Setkala jsem se s ním v létě a hned jsem věděla, že jeho příběh je pro mne natolik silný, že chci najít způsob, jak mu i já mohu pomoci. Jmenuje se Peter Ivaničko. Od narození se potýká s několika vrozenými vadami, mimo jiné také s postižením ledvin, srdce a poruchou růstu kostí. Za to, že žije, vděčí hlavně současné, stále se zdokonalující medicíně, ale také obětavosti své rodiny i přátel a nejvíc své silné vůli porvat se s nepřízní osudu. Za svůj krátký život už Petrík podstoupil více operací než leckterý dospělák. V současné době čeká na to, až bude moci odjet do Morristownu v New Jersey (USA), kde existuje jedno z mála pracovišť na světě provádějících kranioplastiku – remodelaci lebky, která mu v některých částech, laicky řečeno, zapomíná růst, zatímco mozek uvnitř se vyvíjí naprosto bez problémů. Osobní setkání s tímto velmi charismatickým a vtipným sympatickým klukem je nezapomenutelný zážitek. Co mu nebylo dáno v tělesné kondici, bylo mu přidáno v duševní pohodě a nadprůměrném intelektu. Podle jeho vlastních slov je už nyní připraven využít své jedinečné mentální schopnosti pro dobro lidstva, přestože fyzické tělo mu umožňuje jen velmi omezené manuální činnosti.
Možná tak budete mít dobrý pocit z toho, že když si kalendář koupíte, pomůžete dobré věci i vy. Z jeho prodeje bych totiž chtěla věnovat 50 tisíc korun na veřejnou sbírku a přispět tak k částce potřebné pro Petríkovu operaci v USA.
Také jsem moc ráda, že kmotrou tohoto kalendáře se stala má milá švagrová Veronika Arichteva, která sama pomáhá v různých charitativních projektech a jejíž podpory si moc vážím.
O tom, jak se vyvíjí situace s podporou pro Petríka, vám dám určitě ještě vědět. Věřím, že vám kalendář přinese domů inspiraci a pohodu pro celý příští rok.